88.1
Ó pějte a plačte slzy štěstí za časy, které byly a již se nikdy nevrátí, totiž za časy Un'minö'emaniya'liya, Blažený čas lidí.
88.2
Sedmero velkých a nádherných zpěvů z těch dob pochází, které vždy chór zpívat musí a jsou zapovězeny ku zpěvu jednohlasému.
88.3
A ty zpěvu zovou Olma'emaniya'folëyë. Oslavují ty dávné, blahobytné časy.
88.4
Tildo a Vasë různí totiž nenechali mladé Emani napospas lesům a divočině, a nedovolili, aby divoká zvěř jim uškodila, leč dělo se.
88.5
Sestupovali k nim a učili je ponejprve názvy bylin, bobulí, ořechů a plodů chutných, aby je nasytili. A Fälinkon s radostí ty plody své rozdávaly, tu lidé se jim klaněli, zpívali jim a tancem je blažili.
88.6
A lidé chodili zprvu nazí, i poté obutí sobě vyráběli, a hrubé tkaniny, aby se zahřáli, bylo-li třeba.
88.7
Ale nezakrývali se příliš často a objevovali krásu svých těl v tanci. Neměli potřebu šatem svým ukazovat sílu ani nadřazenost.
88.8
Pak lidé poznali krásu oděvů a byli šťastni.
88.9
Než zapovězena byla pro Emani nová území, širé louky a husté lesy, aby jako o své kvítky na zahradě, Tildo o Emani pečovali.
88.10
I pravil Hidrandë:
88.11
„Ten posvátný kraj vašich otců vám byl dán, očištěn od zloby a jedu a byl požehnán. Zůstaňte v něm a užívejte lahodného jídla, opojného pití, tančete svým otcům a matkám, pracujte s písní na rtech a milujte se s vášní v srdcích. Ale v širém světě vás čeká smrt, neboť jste křehké květy boží nádhery a zasloužíte ochranu. Zkroťte svou touhu po poznání, neboť čas velkých vašich činů teprve přijde.“
88.12
Leč srdce lidí touží po svobodě, i kdyby třísněné krví, či kdyby měla být zakalena bolestí. To dobře poznal Sirdi, ku velikému neštěstí Emani.
88.13
A Lümindon přišla se svou rozkoší, podala lidem medu, vína opojného a učila je umění splynutí ženy a muže, i povýšila hrátky milostné na promyšlené rituály a umění lásky tělesné.
88.14
I všichni šťastní byli v těch radostných chvílích, trvajících od rána do večera.
88.15
A nerodily se děti v těch časech při splynutí ženy a muže, pouze tehdy, když pravá láska mezi nimi vykvetla jako rudý květ.
88.16
Alnë Temündi, Duch rybolovu, syn Pána moří, naučil Emani splétat malé košíky a lovit drobné tvory na pobřežích a v proudech řek, aby se lidé nasytili.
88.17
I moře též radostně vydávalo své dary, neboť jich byly přehršle.
88.18
Pak Alintaya, Paní běžících ptáků, dala dropa, krocana a kura do služeb lidem, aby jim snášeli vejce a sytili je. Na oplátku, prostí lidé jim zpívali, klaněli se těmto ptákům a starali se o ně, jako o své děti.
88.19
A lidé byli šťastní.
88.20
Čas trávili prací na svých polích, a i taková práce byla radostná a slavná a bahno i špínu práce snadno smývali čerstvou vodou.
88.21
Naučili se tvářet hlínu z břehů řek do krásných nádob a ty pak zdobili, každý podle svého umu. Malbou, tancem či vařením trávili dny a v rozkoších milování utráceli bezstarostné večery.
88.22
Ale neznali mléko a tehdy Yakalnünë, dcera Klompinë, Paní luční zvěře, prosila mocně Vládce Horünena za dar jedné z posvátných krav z božské louky Fäwolnam.
88.23
Horünen sice nesvolil na tak mocný dar, ale daroval lidem jedno tele ze stáda, mladou kravku a její plémě do opatrování Yakalnünë, jež se tím stala Alnë mléka a másla.
88.24
Tu lidé ochutnali mléko, máslo a sýr a obětovali je bohům nad Naulem.
88.25
Nalmo později také podlehl kráse žen lidského plemene a rozkošnému teplu jejich smyslných, snědých těl.
88.26
Tehdy Razan, jenž pocházel ze Západního lidu, obětoval všechny krásné dívky svého kmene Nalmovi – ale ten je přijal královsky a neublížil jim.
88.27
Naopak, vystavěl jim pevný palác, na jižním pobřeží, a ženy ty přijímal jako služebnice lásky, oděné ve vzácných šatech a sycené vybranými pochutinami, opojených dobrým vínem.
88.28
Na oplátku učil Razana, syna Karla Mocného, umění kovářskému, než vyučil se první z lidí umění kovat rudy kujné. A věru, nemohli si lidé přáti lepšího učitele kovářství.
88.29
Vykoval pak Razan první kopí, ale nemělo ostrý hrot a jeho úkolem bylo nést nádhernou zástavu. A vykoval též první meč lidí, jenž neměl ostří ani hrot, nýbrž tančila s ním jeho žena před zraky lidí západu.
88.30
Pak kovářské umění lidu Ëonöni putovalo nejprve na sever, kde též štíty z bronzu počali Atumyön kovati, ale nikdy k boji, ale ponejprve jako zdobné stoly a pevné lavice, pro slavné hostiny na počest bohům.

88.31
Pak Ulwamina, Dcera Niyenult, jež je Paní malby, prvně krále Luciyuse učila používat umění malby.

88.32
I on dychtivě hltal to umění a brzy se též stal velkým malířem, s přídomkem Štětcovlad. Proto i mnoho slavných malířů také pochází z jižního lidu.

88.33

Tehdy, v těch požehnaných časech, nejprve k Východnímu lidu, přistoupil Ormorin, syn Alwamaynin, Pán horníků.

88.34
Nejprve jim postavil cestu do hor, kde je poté naučil lidi kutat pilnou prací ve skalách hluboké štoly a mocné šachty.

88.35
Tam, za svitu mnoha svící, se poprvé lidé spouštěli, aby nasbírali květy a plody země, z království Alwamayny.

88.36
Avšak v těch sladkých časech bylo dolování snadné, i když plné trpělivé práce. Štoly a šachty byly božskou pomocí dobře větrané a lidé je vždy budovali prostorné a plné světla – i s požehnáním Ormorinovým se skála odlupovala jako dřevo.

88.37
O vydobyté poklady se lidé s radostí dělili a měnili za počiny lásky, plody stromů či malby a radostnou hudbu. A ještě rádi se dělili o toto umění dolování s jinými.

88.38
Jak skvělé byly počátky lidského rodu! 

​