Předmluva
Předmluva
1.1
Pozastavte se a poslechněte mýty ze země Naulské, z dávných dob, kdy bohové a duchové toho světa kovali prastaré legendy.
1.2
Já, Ükos Písmák, dostal jsem od Jsoucna, Mïrondë, jakož i od Ivarinden a Tildo, v pozdějším písmu zde dobře velebených, to svaté povolení a výsadu, abych sepsal knihu počátků.
1.3
Knihu tu, jíž bohové sobě vyvolili, aby sepsaná měla býti a na věky tak dala jasný řád, kterak se všechny věci dříve měly.
1.4
Zapisovat budu často jen stručným způsobem, ne vždy hodným velikosti hrdinů a přepestrých, velebených božstev, způsobem, kterým se mi k mysli, slovem a také písmem od jiných dostalo.
1.5
A hle! Písmákův úkol je vždy nelehký, neboť již jen změnou stavby vět zavdává důvodu, aby pomluvy mohly být šířeny.
1.6
Proto snažně prosím, a vždy budu prosit, za odpouštění velkým Vládcům Naulu, by na mě shlédli s milosrdenstvím, pokud budou na moje chyby shlížet.
1.7
Čerpal jsem z mnoha studnic, ať již tabulek z hlíny, kdysi pohřbených v Černozemi, přes knihy vázané ve staré kůži, ohořelé, pamatujíce mnohé, až po slova živých tvorů, do jejichž očí váhají pohlédnout i stateční.
1.8
Však na prvních místech musím zmínit slovutné mudrce, kteří střípky všeho vědění se pokusili poskládat.
1.9
Je to Anadyoliy z Černé Louky, jenž mě dopřál číst v „Moudrostech minulých“.
1.10
Mnoho slov jsem převzal z knih: „Záznamy božích darů“, „Písně nebeské“, „Co jsem slyšela a za pravdu dala“, „Zpěvy drobné“, od věhlasné Ilandy kronikářky.
1.11
Důležité příběhy byly posbírány také od Mendira, z knihy: „Báje Jednozemské“.
1.12
A konečně, zvěsti a legendy jsem doplnil od mistra Garanda Drakoslava, z knih: „Šepoty dob minulých“, „Slovo draka“ a „Kde co na Naulu jest“.
1.13
A věru, rozprávěl jsem s těmito mudrci, a poslechl to, co všichni říkají společně, a zároveň jsem vypustil to, co zní jako rozporuplné – a také to, na čem ulpívá pachuť osobní zaujatosti.
1.14
Neboť jsem si vědom toho, že život můj je omezený a nemohu příliš dlouho otálet při schraňování všech zlomků vědomostí, ale spíše se v jednu chvíli pevně rozhodnout a sepsat vše známé – a dále nepátrat.
1.15
K čemu by jinak byla svatá kniha podrobná, ale nedokončená, jež není svázána do kožených desek a předána pro bádání těm, kdo po tom touží.
1.16
K čemu by zde byla nerozhodnost, tolik potřebná při rozmýšlení osudů světa, kde čas nehraje velkou roli?
1.17
K čemu bychom pak měli naslouchat všem pouhým domněnkám, o dějinách Naulu, a nepokusit se již konečně sjednotit, pod dohledem všech svatých božstev a velkolepých mudrců, všechna slova a věty o tom, co se může nazývat prastarými časy?
1.18
Pak tedy vznikla tato kniha a snad učedníci moji, kteří rozvinou mé bádání, snad knihu budou brát jako pevný kámen, jako nezlomný podklad, jako studnici vědění a správných, pravých, posvátných jmen.
1.19
A tedy nejprve musím objasnit, jaká pravidla všech písem i slov jsem se rozhodl použít, aby badatel této knihy ještě lépe porozuměl.
1.20
Prvně písmo veškeré jsem se rozhodl opatřit číslicemi, aby později bylo možné na pravdu těch vět navázat, a dokonce i jako modlitby prosté, ale úderné, všechny odstavce použít.
1.21
Domnívám se, že celé texty nebo jen jednotlivé verše byly, a věru i budou, předčítány bardy a kouzelníky na hromadných sešlostech, především však při vzývání božstev.
1.22
V těchto časech také musely vzniknout některé pasáže, které jsou poplatné řečnickým pravidlům a nezapadají do schématu jiných mýtů, přesto jsem se rozhodl je zachovat, aby opět pravda zvítězila nad zmatkem.
1.23
Dále jsem rozhodnut podržet sobě a všem okolo tu povinnost, aby jména užitá v jazyce Domödi a v jazycích jiných, taktéž použitých, byla pravdivě přečtena a nevynechána.
1.24
Proto vždy volím užívat nejprve stará slova a potom teprve slova přeložená, byť snadnější, však postrádající duchovní plnost dávných časů.
1.25
A vždyť každý vzdělaný ví, že nejen slovem, ale i tónem přednes lahodněji zní a slovo samotné, zpěvně správně pronesené, je podobné svým účinkem kouzlu.
1.26
Některá z těchto pravidel ti snad přijdou hloupá, a toliko z počátku. Snad můžeš vynechat další povídání, ale vrať se k němu, až se zamotáš do sítě složených slov, jež tě čekají v textech.
1.27
A takto čti písmena a slova; a takto je správně vypouštěj ze svých úst.
1.28
Písmena „ä, ë, ö, ü, ï“ jsou dlouhá; a nikterak temná. Zní jako ve slovech slova „láska, létat, óda, dům a píseň“.
1.29
Zdvojená písmena „ss, cc, zz“ jsou jako „š, č, ž“ – jako ve slovech „šerý, černý a žlutý“. Pokud se vyskytnou na začátku věty nebo ve vlastním jméně, píšou se „Ss, Cc, Zz“, ale jejich výslovnost je stejná, jako kdyby byla s písmeny malými.
1.30
Písmeno „w“ vyslovuj „v“, jako ve slově „velký“. Výjimkou jsou slova: „Ivarindo“, „Vasë“.
1.31
Samohláska „y“ nahrazuje písmeno „j“, jako ve slově „jediný“. Tedy slabiky „di, ti, ni“ se vyslovují vždy tvrdě, jako kdyby tam byly slabiky „dy, ty, ny“. Pokud má být vysloveno „i“, je tam také „i“ vždy napsáno.
1.32
Písmeno „q“ vyslov jako „kv“, ale „v“ musí být vysloveno se zaokrouhlenými rty.
1.33
Písmeno „h“ se nachází někde mezi výslovností „h“ a „ch“.
1.34
Písmenka „k, p, t“ se vyslovují bez přídechu.
1.35
Uvidíš-li písmeno „c“, vyslov ho běžným způsobem jako ve slově „cizí“ a nikoliv jako „k“.
1.36
Narazíš-li na dvě písmena „nn“, musíš se je též pokusit vyslovit dvakrát za sebou.
1.37
Jména a přízviska Ivarinden se neskloňují. Například „Rünor Zelinor“ a „bez svolení Rünor Zelinor“. Stejně tak se neskloňují jména Lepostiriyon, kteří patří do rodu Huna.
1.38
Slova označující zeměpisné názvy „Tuwendi, Söl, Wänam, Fös, Rotu a Sï'tuyn“ se píšou s pomlčkou a následuje-li jejich název, je pak velké písmeno. Například „Wänam-Äwani, Fös-Utumnë“.
1.39
Za počáteční slabikou vznešenosti „al“ se vždy píše apostrof a následující písmeno za apostrofem je vždy velké.
1.40
Apostrof se také píše často v dlouhých slovech, v tom případě vyznačuje rozdělení slova na čitelnější části – ale též to znamená, že bys měl v místě apostrofu přidat na další slabiku přízvuk. Například slovo „Sauli“ čti jiným způsobem, než „Sa'uli“, u kterého se nespojují písmena „a“ a „u“, ale vyslovuj je odděleně.
1.41
Mezi apostrofy nemůže být více nežli dvanáct písmen, především pro zvýšení čitelnosti – ale slova takto dlouhá nesmí být rozdělena, neboť to vede ke zkratkám a zjednodušení; a to není přípustné pro vznešené názvy.
1.42
Dobrý čtenáři, nerozumíš-li něčemu nyní, nezoufej, později, v dalších částech knihy bude vše vysvětleno.
1.43
Slova se spojí s myšlenkou a propletou se v pevnou vazbu, jež ti dá smysl.
1.44
Časem přeci každý prozře.
Tüyilndë a počátky nepravé
Pojednání o Jsoucnu, o jeho svatých jménech a o nesprávných výkladech stvoření
2.1
Na počátku bylo Jsoucno a tomu dávali různí tvorové různá jména, ale pochopení jeho podstaty se nikdy nedobrali, není to totiž možné.
2.2
Jsoucno stále jest, neboť nic jiného není a Jsoucno je vším.
2.3
Kdo by pochopil všechny záležitosti okolo Jsoucna, stal by se jím, a to nemůže nastat, ačkoli ze Jsoucna se všechno skládá.
2.4
Jsoucno nikdy nevzniklo, trvá a je věčné, bylo tu, když se světy zrodily, bude stále, až světy pohasnou a zmizí docela.
2.5
Až závoj věčného Linor'sitorganto, Nesvětla, jež je stvořeno z ničeho, obestře celé bytí všeho okolo nás, až do nekonečných dálav, Jsoucno bude trvat, ale jiné, a přesto stejné.
2.6
Jsoucno je Věčné, Rozprostraněné, Všudebdící, Neměnné, Jediné, Nekonečné, Všemocné, Všudypřítomné a různé jiné, je to totiž vše, na co pomyslíme, a někteří si řeknou: je Kruté, Ďábelské a Nemocné, Špinavé a Zubožené, ale to je pravda, neboť Jsoucno takové je.
2.7
Však nikdo nedokáže zachytit byť jen malý kousek svou představou, ni rukou, ni srdcem, neboť takový kus poznání se rozloží na malé.
2.8
A co je příliš malé, neslouží účelu.
2.9
Tak jazykem Domödi ho nazvali Tüyilndë, Makulaykay, Tërifa'sürindë, Al'Maymë, Sülimë a Ay Aoyalan.
2.10
Ta jména jsou Pravá, tedy Al'Lünami'lakolë.
2.11
A jméno Jsoucna je též Dämurnïwo, Svaté jméno.
2.12
Též se zove Kalkolinë, a to je jméno Zlaté.
2.13
Jsoucno bylo též nazváno jmény Trojice, totiž Landi, Galamti a Nazardi, souhrnně zvány jako Al'Fäyi'lakolë.
2.14
Jména Věčných Nebes světa jsou pak Zalandonë, Liyakonë, Estagonë, Silowindonë a Alkalondë, též známy jako Wëmindi'yowulnoa'lakolë.
2.15
Nakonec přichází jména Věčných Hlubin světa, Andromaston, Olominton, Rozmaron, Sofiston a Leprukon, tedy Wëmindi'alha'bystorëa'lakolë.
2.16
Je ve všech těch skupinách jmen velká síla a ten, kdo chce jakákoliv božstva či esence uctít, musí se naučit nejprve cítit moc těchto slavných slov.
2.17
Ale jen pročtením všech tajných i známých knih božských by se smrtelník dopátral části pravdy, leč některé knihy jsou již ztraceny, a to i v myslích božích.
2.18
A všechno pachtění ve vědění podléhá nakonec Panta'füsnaton, jak bude rozprávěno později.
2.19
Tak pravda je navždy skryta, dokud trvá svět. Značně se k ní přiblížit je však možné.
2.20
Avšak některá plemena maníků na Naulu často chybně smýšlela o vzniku jejich světa, a to z různých důvodů.
2.21
Někteří se utápěli v hlouposti a nikdy neprozřeli, jiní byli barbarští, byla jim bližší cesta zkratkovitosti a přemítání jim bylo zatěžko.
2.22
Jiní se pak vzbouřili proti pravdě a sami sebe topili ve lži, i když v pestrých barvách oděné a příjemné.
2.23
Někteří si myslí, že na počátku světa bylo velké vejce a z něj povstal svět, neboť v něm bylo vše skryto, ať již oceány, či pevniny a též všechna zvířata.
2.24
Jiní věří, že nejprve byl velký duch, který spal nad širým a pustým oceánem a při probuzení vyřkl první slova stvoření.
2.25
Další zase myslí, že na počátku byla prastará matka, z jejíhož lůna byly zrozeny všechny ostatní bytosti, a moře vzniklo z její krve a pevnina z jejího těla.
2.26
Jiní se zase domnívají, že na počátku bylo slovo, a že všechno na světě bylo upleteno z čarovných slov, a duše pak jsou složitá souvětí, vyslovovaná bohy.
2.27
Nemůžeme však nazvat ani jednu z těchto myšlenek rouháním, neboť samotné popírání pravých dějin stvoření potápí tyto myšlenky do bahna ubohosti, a odsunuje do zapomnění, v nekonečnou dálavu pravého Jsoucna.
2.28
Kéž moudrost a pravé poznání vládne Naulu!
Mïrondë a počátek věcí
Stvoření všeho, pět částí všehomíru a neúspěch při tvoření světa
3.1
Tüyilndë bylo uzavřeno v Uyalmöwi, Prostoru – přestože ten je nekonečný a volný – a žilo v Linor'sitorganto, jež ještě nebylo Tmou, ale ani se nemohlo jmenovat Světlem, neboť to ještě nevzniklo.
3.2
Avšak Čas tehdy ještě neplynul, Tüyilndë se houpalo na vlnkách Prostoru a kladlo si Prvotní Otázku, na kterou ale není odpovědi, a tak zůstala zapomenuta.
3.3
Přijde den, kdy Prvotní otázka bude položena opětovně, ale bude to až po konci všech světů.
3.4
Přemítalo by Jsoucno po věky, kdyby věky byly. Ale že okamžik stvoření není možné vypovědět, jen Jsoucno ho ví, a tak se ho nikdo nemůže dopátrat, leda až po konci všeho Času.
3.5
A pak, v mocném záchvěvu, kdy Nesvětlo zakolísalo a Prostor se rozbouřil jako moře za nejstrašnějšího větru, se Jsoucno rozdělilo na patero částí, ale ty části byly různorodé, ač pocházely z jednoho a byly nestejné a takový měl být základ všeho.
3.6
Až do konce všech dní, tak jest.
3.7
Zatrnutí to mocné, které prostoupilo Jsoucno, je zváno Elawïniyan'andiyë.
3.8
Ale že Jsoucno vlastně zůstalo, ale v částech, říká se, že vše je ze Jsoucna a nic jiného není.
3.9
Dvě prastaré části byly: První Nejvyšší Nekonečný, Druhá Nejvyšší Nekonečná, tak zvaní Ulu a Aldo.
3.10
Ulu byl odvážný muž, jenž udržuje svět stvrzený, a jeho síla byla nekonečná. Jeho byla též pevnost kamene, věčná a strnulá.
3.11
Aldo byla plodná žena a její krása neměla mezí. Její byl nesmírný pohyb vpřed, touha tvořit a plodit bez rozumu.
3.12
Jejich těla byla tvořena Änu, Barvou a byl to základ všeho, co na světě jest.
3.13
Dva dohromady nesli oni jméno Mïrondë.
3.14
I Barvy zpočátku vířily ve zmatku a plynuly do koutů vesmíru.
3.15
Nádherný, i když zmatený, byl ten vodopád barev.
3.16
Tehdy si každá barva zvolila svou pouť – modrá nebesům a vodám, zelená lesu a stromům, rudá krvi a životu, hnědá zemi a bahnu, černá noci a podzemí, žlutá světlu a naději.
3.17
Třetí částí byl Čas, Tëy, který začal plynout jedním směrem, tedy směrem od středu pryč a nikdy se již nevrátí, neboť jeho kroky jsou odměřené a jeho odhodlání je a bude bezmezné.
3.18
Tëy je mocný, ale nevládne. Jaký je tedy jeho osud?
3.19
Kráčí stezkami, jako voda korytem, kudy lze zlehka kráčet, tudy jde rychle, kde nachází odpor a úzkou cestu, kráčí pozvolna a vždy jinak.
3.20
Všichni jsou polapeni v jeho stříbrném plášti a putují s ním, ačkoliv mají často pocit jiný.
3.21
Vidět Tëy je však iluzí, neboť Čas sám je nepostřehnutelný. Pojídá každou částečku, až se vše rozpadne v ty barvy, ze kterých byl svět stvořen.
3.22
A hle! Vše stárne, neboť vše je mladší než Tëy. Jen svět sám, jak pochází z barvy nejzákladnější, je nestárnoucí. Ani Mïrondë, kteří jsou narovno jemu.
3.23
Čtvrtou částí byly Nüma'ilton, Nejvyšší Zákony. Jsou písmem, které stanovuje meze a přináší Řád, jsou to hradby světa, pevná kostra z kostí všech principů.
3.24
To je důvod, proč se svět nerozpadne a je svázán, jako nepřehledná pavučina barev a vztahů.
3.25
Nüma'ilton jsou slovem, které tmelí a určuje krok. Jsou silou, která tlačí vody bytí zpět mezi břehy Jsoucna.
3.26
Neboť pravá není levá a světlo není tmou.
3.27
Neboť dolů není vzhůru a černá není bílá.
3.28
Neboť duše není kámen a voda není oheň.
3.29
Nikdo nemůže porušit Nüma'ilton, musí před nimi pokleknout a podřídit se, neboť jinak by se rozpadl a zmizel a ani Tëy a ani sami Mïrondë by ho již nenalezli.
3.30
Praví se, že sám Molhon je pařátem Nüma'ilton.
3.31
Pátou, poslední částí, byla Yoltaen, Síla.
3.32
Starobylá a mocná, nástroj mysli, ruka osudu, kladivo čarodějů, mystický štětec v rukách božích, Yoltaen, Alfindeon a Hagrhan.
3.33
Je to magie v očích lidí, je to boží síla v rukou kněžích, je to požehnání a je to trest. Jest vlastní Mocností nade všechny a starší je nežli jiné principy, ať Owolarinë, Ivarinden, či Toturostë.
3.34
Vesmír byl plný Yoltaen a ani ona nebyla stejnorodá, mísila se v proudech, vanula z končin středu až na okraj, bouřila nebo stála klidně i vzpírala se času.
3.35
Už od samého počátku se raději sdružovala s Änu a v dalších časech z ní Ulu vytvořil Hmotu.
3.36
Však zde již začíná velký úradek o zemi, tak zvaný Qinta'qeysaran.
3.37
Zde mysl Mïrondë rozhodla, dle Nüma'ilton, v plášti Tëy, v Uyalmöwi a v Linor'sitorganto, jak bude svět vypadat.
3.38
Ale co je částí, není celkem, jak celek nechybuje, část ano.
3.39
Proto i Mïrondë se dvakrát zmýlili, než prozřeli a našli cestu, jak svět vytvořit.
3.40
Takové bylo První stvoření světa – Utiwäyintë.
3.41
Leč každý tvořil dle svého a byl zmatek.
3.42
Země se mísila s vodou, bahno viselo ve vzduchu a pokrýval ho prach. Bouře chvíli zuřivě běsnily a měnily kámen ve vír plsti, jen aby pak vzduch nehybně stál a vše padalo nahoru i jinam. Světlo pronikalo tmou a tma ho dusila a všude byl neuspořádaný pohyb, který nemohl dát životu pevný základ.
3.43
I vznikl také život a nebyl na pohled sličný, neboť maso se mísilo s kamenem a voda naříkala, slz byly živé řeky a kořeny se v bolestech proplétaly chaosem.
3.44
Rozčarováni a zklamáni Mïrondë byli. Slzy jim kanuly nesmírné, jak vlny na mořích.
3.45
Ani druhé stvoření světa se nepovedlo a bylo proto nazváno Oligugon, ačkoliv se mělo jmenovat Läyintiwäyintë.
3.46
Pak se Mïrondë rozhněvali sami na sebe a byli nešťastni. Však smutek vystřídal hněv, který pohání vpřed. A Aldo pravila:
3.47
„Stvořme děti naše, abychom již napříště neudělali chybu, abychom méně starostí měli s nastávajícím světem, aby pak lepší byl. Neboť naše děti budou splynutím nás obou velmi sličným, a tedy budeme v nich my sami a nikdy jinak. Oni budou přemýšlet jako my oba pohromadě, však zároveň vůle jejich bude vůlí naší, beze změny až po konec všech dní. Slzy jim nezanecháme, ale jen štěstí, radost a touhu tvořit to, co my jsme nedokázali. Nebudou si již pamatovat na to, co se nevedlo, ale vždy jen s písní naděje půjdou vpřed. Světlo zítřka je povede jako lucerna jejich osudu. A proto pravím – budiž!“
3.48
Tak povstali Ivarinden – Stvořující.
Ivarinden
Dvanáct Stvořujících, jejich jména a jejich poslání
4.1
A hle! Dvanáctero bylo Ivarinden, a jejich jména byla co jádro jejich povah, jejich smýšlení a úradků v tajemných zákoutích vznikajícího světa.
4.2
Vůle Ivarinden byla vůlí Mïrondë, jejich oči prozřely vše a jejich chuť stvořit nestvořené byla nekonečná. Očima byli nespatřitelní a neměli princip muže ani ženy, ale byli podobní živlům, které ze svojí duše a ze svých těl tvořili.
4.3
O Ivarinden proto není možno rozprávěti jako o ženě a o muži, ale nazývat je pouze věcí je ohavně nehodné, tedy nazývají se všichni mužským rodem.
4.4
Jména Ivarinden byla tato: Üminden, Ürundirë, Lamindo, Eriyudol, Atalen, Balbro, Mnëndi, Fïrdi, Wuka, Altiyanë, Eliyannë a nakonec Rünor.
4.5
Aldo pojmenovala šest z nich přídomkem, jenž byl důležitým znamením.
4.6
V těch časech totiž bylo slovo vzácné a mocné, jako jen málokdy poté, snad v rukách a myslích velkých čarodějů pozdějších věků.
4.7
Přídomky jmen byly žezla moci a kročeje osudu.
4.8
Ürundirë byl zvaný Aldutren, ale neboť miloval světlo a nemohl bez něj tvořit, byl také pojmenován Yowannë Likostrindë.
4.9
A Ürundirë byl nejvíce zasvěcen do úradků Mïrondë a viděl velmi daleko, i přes tajemný plášť Tëy.
4.10
Eriyudol nesl přízvisko Kintunnë, ale skřítci mu raději říkali Olwamiyan, neboť miloval hlaholnou píseň vlnobití na strmých útesech.
4.11
Balbro byl mocný ve svých pažích, ale jeho ruce byly něžné, vždy pečlivě tvarující barvu v nich utvářenou, a proto dostal druhé jméno Seltan, ale také Urfan nebo Ertalten a mnoho jiných.
4.12
Fïrdi byl nazván Ssërendë, neboť už od počátků v sobě nesl zlou vůli a soustředil se na ní. Byl také nazýván Gagandoyl a záhy po jeho příchodu mu Mnëndi dal jméno Hastafog, neboť Fïrdi bez ustání kazil dílo jiným.
4.13
Altiyanë, zvaný Perunir, miloval zelenou barvu a nejvíce jí míchal do svých výtvorů, aby vznikl překrásný obraz. Pro svou pečlivost byl také přezdíván Edelniyan. Nejvíce ho ctila jeho dcera Täyirndë, která ho nazývala Al'Rïnostrindino.
4.14
Rünor byl Zelinor, a nikdy se neprojevoval ve stavbě světa, jak by bylo vidno zrakem, ale předl tajně osudy všech, proto se mu říkalo spíše Ezeliyannë.
4.15
Ulu nazval šest dalších a ta jména jim dala mnohé.
4.16
Üminden byl zvaný Skagarak, Vybudovatel, ale někdy přezdívaný Waldatrennë, neboť jeho mistrovství dávat barvě tvar bylo nedostižné.
4.17
Lamindo byl nazván Ewiyindë, ale byl pojmenován též Kalpos nebo Yamilkandi. Vždy roznášel sladkou rozkoš do všech koutů světa a jeho smích byl plný zlata a drahokamení.
4.18
Atalen miloval čerstvý vzduch a proháněl ho vším světem, a mísil s barvou, proto dostal přízvisko Nordülon. Ale neboť byl otcem oblohy, říkalo se mu také Yowulnatïr.
4.19
Mnëndi byl ze všech Stvořujících nejmistrnější a vládl mnohými zázraky, proto dostal jméno Ymënen.
4.20
Neboť nejvíce ovládal Yoltaen a ta se sama ochotně vinula do jeho náruče, byl nazván také Anamiyor a Oyorkandi'walëon.
4.21
Wuka byl Uto, ale lidé mu říkali nejraději Olwanë. Byl známý také jako Al'Tasirmostin, neboť již od počátků rád sesílal nesmírné blesky a vyzýval k boji všechny k vyzvání vhodné.
4.22
Eliyannë myslel na mnohý život a drobotinu prohánějící se po zemi, a proto dostal přízvisko Sernozen, ale také Kilistäwu nebo Ünomlan.
4.23
A měli všichni Ivarinden mnoho dalších jmen, pokud jména dostali, neboť v pozdějších časech na ně bylo zapomínáno a Tildo, společně s Vasë, dětmi jejich, převzaly svět.
4.24
Tehdy zazněl hlas, který se nesl jako šepot od počátků, ale nyní byl čistý a jasný, a prostupoval vším jako hojivý dotek, jako blažená hudba a jako zářný paprsek ve tmě.
4.25
"Hle! To jest Tënë, Sümë, Ülindon a těmi slovy prozrazuji, jaký je náš úradek. Vy nás chápete, vy rozumíte. Nestane se tak však nikomu jinému, leda by byl ještě jiný Ivarindo, ale ten není a nikdy nebude, snad až po konci všech dní. Vaše jména dají novému světu smysl a tvar. Váš dech popožene osud věcí, až do dalekých časů budoucnosti. Barva bude základ vaší tvorby a vy se nebudete mýlit, neboť to, co vznikne, vždy vzniknout mělo. Vizte svůj sen a splňte své puzení, postavte svět takový, jaký je ve vašich snech, neboť jsou to sny nás, Mïrondë. Však mějte na paměti, že vaše mysl je myslí naší, a proto nikdy netvoříte sami, ale vždy dle úradků Mïrondë, neboť jinak to není možné. Sestupte nyní tam, kde je Základ, a kde je Naulinnë, Zárodek světa."
4.26
Po té hlas utichl a Ivarinden sestoupili k Naulinnë, aby mnohými pracemi dokončili Yastawäyintë a vytvořili Naul.
4.27
Nesmírná byla jejich píle a nezměrné úsilí, zatímco pokládali kámen ke kameni ve stavbě hor a z kapek splétali proudy, vlny a celá moře. Česali svými pažemi nový vzduch a světlo, i tmu a základní esence nového světa.
4.28
Jako kdyby se rozvíjela růže z malého, nicotného poupěte, až do překrásné květiny, na které se střídají odlesky měsíce, a tisíce paprsků slunce se tříští na barvy duhy, kde žilky okvětních plátků jsou jako nitky osudu a ohnivá červeň jako spalující čas, který vše hojí svým krokem, tak Ivarinden po dlouhou dobu svým zrakem, myslí a čarovnými prsty hnětli tvar nového světa.
4.29
Hojně zapřahali Yoltaen do spřežení moci a orali s ní brázdy osudu podle zákoníku Nüma'ilton, aby svět byl tak bohatý, jak Ulu a Aldo chtěli.
4.30
Tak nový svět se sytil jejich těly, i těla Ivarinden se stala stravou Naulu. Jejich duše pak vůlí světa.
4.31
Neboť vše na světě se sytí světem samotným, když vlk pojídá horského berana, když zajíc pojídá zelenou trávu, když květina pije skrytou vodu, když dítě pije sladké mléko své matky.
4.32
Stejně tak mladý Naul sál sílu svých stvořitelů.
4.33
Tehdy zmizeli Mïrondë a neříká se, že zanikli, neboť se proměnili do nového světa, do Ivarinden a do barev, sil a puzení všelikých.
4.34
Ivarinden vždy pamatovali, že Mïrondë žijí v nich a že stále shlíží na svět vnitřním zrakem, ale nikdo je již nemůže oslovit.
4.35
Stejně také jako pozdější Tildo, Vasë a Alnë, Lepostiriyon, a mnozí další, o kterých bude rozprávěno, byli zrození z částí prastarých Mïrondë, prvních tvorů světa.
Yastawäyintë
Vznik světa, stvoření nebes, moří, hor a jezer
5.1
Tak započalo třetí stvoření světa – Yastawäyintë.
5.2
Na počátku byl jen nespatřitelný oceán a podivná ledová kra, která nemohla nést nic než věčnost samotnou, a která byla nedostupná a smrtelně chladná, i pro samotné Ivarinden.
5.3
I báli se Ivarinden vždy té kry velice, alespoň zpočátku. Avšak Mïrondë tu bázeň předpovídali, proto stvořili Lomöri, Pevnou zemi, nesmírnou vrstvu, jež oddělila svět od kry.
5.4
To se stalo v dobách, kdy Ivarinden byli přítomni počátkům Naulu. Lomöri pak není potomkem Ivarinden, ale jest tělem samotných Mïrondë a ani Balbro již nemohl plně pozměnit, co bylo dáno.
5.5
Na Lomöri bylo devatero velkých světů, rozbrázděných mocnými údolími a z nich se později zrodilo devatero světadílů.
5.6
A nebyly stejné, neboť na jednom byl led a na druhém planoucí ohně, a jinde zase mlhy husté a neprostupné, či skály strmé a neschůdné.
5.7
A živé síly teprve měly přijít, neboť stvoření jejich je v rukou Ivarinden.
5.8
Nebesa utvořil Atalen a nad jeho dílem Ivarinden užasli, však také proto, že bylo jejich první.
5.9
A nebesa byla jako velký oceán, jenž se vznáší, jako nesmírný oblak, jehož barva byla podivuhodná.
5.10
Ač někteří později tvrdili, že modř mělčin slaných moří je krásnější, Atalen tehdy vytvořil nejlepší modrou barvu, což mu někdy v pozdějších časech Alwamayna velmi záviděla a marně se snažila vyrobit drahokamy stejně krásné.
5.11
Atalen pak ještě utvořil povětří, ze svého jemného dechu a naplnil s ním svět.
5.12
Jeho dech byl neviditelný a měl stát na místě a svlažovat maníky později vzniklé jako lehký vánek.
5.13
Avšak povětří unikalo zpět mimo svět, neboť povětří bylo vždy nestálé a ani pod pevnou rukou nebylo snadné ho uklidnit; a nikdy spoutat.
5.14
Atalen obalil nebesa vzduchem a požádal Balbro, aby utvořil pevnou zemi, která ohraničí vzduch a ten spočine v klidu. Ale Balbro odvětil:
5.15
"Nemohu utvořit klenbu z hor, neboť by svou váhu neunesla a zřítila by se. Hory budou silné jako my a věru možná i silnější, ale nikoliv neomezeně. Pokud chceš ale zastavit povětří, které ti uniká, vykutám na kraji Lomöri jeskyně a upevním v nich mocné řetězy, které budou poutat modrou klenbu k zemi. Tehdy svaté tvoje povětří již nebude stravováno Vnějším Světem."
5.16
Ürundirë ohnul jeden konec nebes a spojil ho se zemí na východě a na západě pak podobně učinil Atalen. Ale tu povstal Eriyudol a pravil:
5.17
"Já nechci zatopit zemi vodou, ale zároveň chci stvořit velké vlny, velký oceán, vlnobití, jež bude bičovat skaliska, stejně jako jemné vlnky, jež budou kolébat listoví vodní. Proto posunu spojení nebe se zemí až do dálky a zbytek vyplním vodou, bez chuti a průzračnou, jenž bude nápojem pro všechny. Pak utvořím hranici světa, kde bude on končit i on bude tak konečný – a voda se tam bude proměňovat v povětří – a povětří samotné bude přecházet ve vodu. Tak jsem pravil a voda požehná našemu dílu."
5.18
Tak byla utvořena moře, když Lamindo ze své krve a z masa svého těla nechal proudit teplé vody moří, od pevniny až do dálav nezměřitelných.
5.19
Nestalo se však zcela tak, jak předjal, neboť Lamindo přerušil Eriyudol v jeho díle. Ačkoliv ho vyrušil medovou rozkoší, stalo se, že svět je na západě neuzavřen a nedokončen.
5.20
Tam, kde se rozprostírají Manta'londo'kindalinnë, se svět ztrácí do nekonečna a postupně řídne, až se stane nevhodným pro žití.
5.21
Rozkoš tedy ničí dílo vzcházející, ale přináší nevědomky díla jiná, jež by jinak nepřišla na mysl. Pak Ivarinden poznali, že tato podstata je libá světu, od Mïrondë dána.
5.22
A Üminden se zaradoval a vysochal oválný stolec, pod klenutou valbou z průhledného křišťálu, kde hořelo tisíc svící všech barev, jež jsou.
5.23
Postavil ho na nebesích, kam jen Ivarinden mohou dolétnout a nikdo jiný. To místo nazval Ivarinda'halnen.
5.24
Üminden pak pravil:
5.25
„To jest náš palác, naše sněmovna, kde budeme shlížet na svět a tvořit jej. Jako nesmírný obraz to bude pod našima rukama a naše mysli jsou štětce, jež konají zázraky.“
5.26
Wuka přišel pomalým krokem a nesl velký měch, kde bylo naskládáno mnoho hlíny a písku a všelikých půdních bytostí, drobotiny a šlemů množství, taktéž pachutí.
5.27
Rozséval půdu a rozhazoval jí plnými hrstmi, ale jak rozhazoval a kráčel, nebyla vrstva půdy všude stejná a někde chyběla úplně.
5.28
Wuka též přinášel od moře kádě vody a rozléval jí do obrazců podle svého nadšení, někde složité jako hra kapek na ranní pavučině, jinde prosté jako kruh či ovál.
5.29
Tak vznikla jezera, která dala poté vzniknout dešti, neboť lopota s jejich sycením byla veliká.
5.30
Zářivé modré nebe se zračilo v čistých vodách prvotního oceánu, povětří bylo nespoutané a divoké. Mladé hory rostly pod rukama Ivarinden a Tëy kráčel pomalu a rozvážně.
5.31
Tehdy také vznikla Iwulin'daluyn'awalenin, Dohoda o silách všehomíru. V ní se praví, že síla Vnějšího světa zůstane ve Vnějším světě a nebude se mísit do osudů Naulu.
5.32
Předivo bylo ustanoveno, řetězy světa byly ukotveny, zákoutí sfér byla vyplněna a pevné místo pro Naul nyní nemohlo být změněno ani ohroženo.
5.33
Neboť hranice světů byly dány a již poté málokdy bylo rozprávěno, co se dělo ve Vnějším světě, jenž byl vždy podivný a neuchopitelný.
5.34
A tuto dohodu pak prvně porušili Melëra, draci, avšak praví se, že ti, jež byli stvořeni před tímto časem, se necítí zavázáni velkou svatou dohodou. Mezi nimi byl i Oboht, prokletý.
5.35
Vždy největším ochráncem Iwulin'daluyn'awalenin byl Hidrandë.
5.36
Avšak Ivarinden nejsou vládci, a nemohli se jimi stát – i důsledky tohoto osudu Naulu budou tvarovat mnohá přicházející pokolení.
5.37
Takový tedy byl mladý svět a mnohé radosti i strasti ho ještě očekávaly.
Zïyë, Ewëni i Hulnoy
Nejstarší tvorové na zemi, vznik travin a dalších bytostí
6.1
A hle! Jak skvostné bylo dílo Eriyudol a Lamindo, kteří stvořili Zïyë, Ryby prastaré, a vlili do nich všechno své umění.
6.2
Tak se vody mořské zavlnily novým životem a nesmírné byly velikosti těchto prastarých tvorů, ačkoliv mělčiny se zároveň projasnily nespočtem drobných barevných rybek a tisíce barev se prohánělo v pestrém reji.
6.3
Oči ryb poprvé spatřily světlo světa a užasly.
6.4
A hory tenkrát byly ještě mladé, s duší nerozvinutou, a tak se praví, že snad Zïyë jsou nejstarší bytosti, starší nežli Tildo, starší než Lepostiriyon, jež je možné na světě potkat.
6.5
Hluboko v jejich pohledech se zračí dávná tajemství, slova nikdy nevyslovená a myšlenky nikým nepochopené.
6.6
Neboť veliká byla jejich říše, od mělčin, až po hlubiny, klidná, bez bojů a velmi pestrá.
6.7
Však nemnoho zbylo Zïyë z těch dávných dob, neboť byli smrtelní. Postupně jejich sláva i jazyk upadaly, až oněměli docela a jen strnulýma očima zírali do temnot hlubin moří, ztracení ve věcích.
6.8
Není mnoho známo o těchto starých tvorech. Jsou tajuplní a poslední z nich žijí u dna moří, kde v přísvitu podivných světel střeží zapomenuté poklady.
6.9
Sama Ilmunayna, Vládkyně vod, se s nimi nepřátelí a jejich smýšlení je jí cizí. Nechává je však na pokoji, v jejich podivném snění a v úctě k prastarému.
6.10
Pozdějším rybám se říká Uykoyë a těch byl též vždy velký počet a barevná pestrost ve všech mořích.
6.11
Zatímco v hlubinách se proháněly Zïyë, svět plání a břehů jezer byl nehybný a strnulý, bez života.
6.12
Proto Altiyanë upředl koberec, a ještě tisíc tisíců dalších, každý jiný, zelený, tyrkysový, a žlutý, zlatý a medový, které společně nazval Ewëni, Travnosti.
6.13
Po dlouhý čas Altiyanë živil Ewëni svým tělem, až se zavlnily vlastním životem a snad i duší, ale ještě nemohly promluvit svým vlastním jazykem.
6.14
Byly známy poté jako tráva a mnoho pozdějších tvorů jí mělo ve velké vážnosti, neboť je to ušlechtilý výtvor dávných dob.
6.15
Altiyanë rozprostřel tyto koberce Travností po různých místech, kde se z barev nesčíslných variací vytvořily překrásné obrazy.
6.16
A uzřeli Ivarinden, že to bylo krásné.
6.17
Eliyannë se zaradoval, poslechl puzení, v něm nyní probuzené a vytvořil první tvory pevninné, prosté, ale v těch časech jedinečné.
6.18
Byli to Hulnoy, Červorové, zvaní také Předhadstvo vznešené, jež se poté plazili trávou, plni radosti.
6.19
A byli též pestrých barev, přepestří, často jako umělecká díla, poseti ornamenty, jež byly neklidné a měnily se.
6.20
Jindy zas jejich barva přecházela o jedné k druhé, jak dny běžely, jak se jejich mysl přelévala; jindy zase podle Ewëni, kterými se plazili.
6.21
Někteří si osvojili umění čarovat a mluvit jazykem, ale jen nemnozí.
6.22
Nikdy mezi sebou neměli sporů a krása jejich vztahů byla převeliká.
6.23
Toliko málo je o nich známo a je obtížné nalézt někoho, kdo by jich pamatoval.
6.24
Totiž rod Hulnoy byl pobit v nastalých válkách, a zvláště pak Kakostrofös je hubila velice. Pozdější červi již byli jen výsměšnou napodobeninou, nehodni byť jen obyčejného jména Domödi.
6.25
Ale Eliyannë nedopustil, aby všichni jeho Hulnoy vymřeli a stali se zmetky původní krásy. Nemohl změnit jejich osud, neboť to dokáží až pozdější Vládci, ale mohl stvořit něco nového, podle svého puzení.
6.26
Proto zvolil vybrané, nejvznešenější z Hulnoy a opatřil je jasnýma očima, skvostným brněním a mocnými zuby, stejně tak jako mocí hýbat se rychle, jako bystrý závan vichru.
6.27
Tak povstali Uloë – Hadi a byli rozvážní, vznešení a vážení.
6.28
Požívali velkého rozumu a všelijak se odlišovali od Hulnoy, zvláště v pozdějších časech.
6.29
Ti nejčarovnější pak vládli křídly, která z počátku byla podobna spíše barevným květům a křídlům motýlím.
6.30
Takový létajícím hádkům se pak říkalo Sahmet.
6.31
Ivarinden již nejsou a málo zbylo z těchto všech prastarých tvorů, ze Zïyë, Ewëni, Hulnoy i Sahmet.
6.32
Králové jejich zanikli, byli-li vůbec jací a knihy sobě nepsali. Příběhy jejich jsou ztraceny a jen ztěžka se hledají, byť jen řádky znalostí.
6.33
O krásách toho světa, podobě i blaženosti těch Travnin i Hadů, mluví Hulnoya'alayo'lantafolë, Píseň dobrého Hadstva vznešeného, která je však zlomkovitá a neúplná.
Zlomení Prakrásy i Ayamastë
O kráse starého světa, příchod zlého praboha a hojení světa
7.1
Nežli došlo k poškození světa, býval prvotní Naul přenádherný, vyvedený v nikdy neutuchající radosti a jasných barvách, bez poskvrny.
7.2
Ni lidský, ni skřítčí, či zrak kohokoliv z Melëra, Lükasëli nebo pozdějších maníků nemůže spatřit svět, jaký dříve byl. A není možné si ho ani představit, neboť nezná mezí, je nesmírný, jako bývali Ivarinden a ti již nejsou.
7.3
Prakrása dávného světa se již nemůže navrátit.
7.4
Ale jen básníci svými nespočetnými slovy, zapletenými v mistrovských verších, snad mohou připomenout záblesk dávno minulých dob, sladký a rozkošný.
7.5
Ve splynutí básní s omamnou hudbou hranou na tisíc nástrojů je možné alespoň na chvíli, v rozechvělé mysli, se zastavit a letmo se dotknou myšlenek na věci nevídané.
7.6
Rünor, obvykle tajemný a nečinný v díle staveb, namaloval tehdy třináct obrazů, nejskvostnějších, jaké kdy byly a budou, totiž Ulama'wänti' Aldo'niyennë, Skvostná zrcadla země snů.
7.7
Jsou to nejúžasnější díla umělce, která kdy byla vytvořena a mnoho maníků se je později pokusilo najít.
7.8
Rünor Zelinor je vytesal, vyskládal, odlil a vytvaroval ze všech původních surovin, které nalezl a na svitcích z křišťálu, smaragdem a pravostříbrem rámovaných, vytvořil obrazy všeho, čím byl mladý svět.
7.9
Byla v nich uzavřena esence neposkvrněné krásy prvního Naulu, Prakrása, která se později navždy ztratila.
7.10
Kdo do nich pohlédne, je pohlcen a nikdy se nemůže vrátit zpět do světa pozdějšího, taková je jejich moc. Proto se stalo, že ti, co svitky Ulama'wänti Aldo'niyennë našli, nikdy se nevrátili; než snad jediný je znám a to Arkasüli.
7.11
Ale běda! Fïrdi Ssërendë přispěchal a jeho kročeje byly co zkáza novému.
7.12
Svým drápem roztrhal půdu a zkazil skály, rozryl hory a otevřel propasti.
7.13
Přišel jako bouře a ukázal, jak vítr s vodou, smíchány s bahnem, mají běsnit, a jim se to zalíbilo.
7.14
Avšak vše je v úradcích Mïrondë a nelze jinak.
7.15
Fïrdi zranil horstva, z jejich ran prýštila láva a zatopila údolí, soupeřila s vodami a horká pára vytvořila oblaka.
7.16
Bouře řádily a Fïrdi vypustil otravné plyny a naplnil studny jedem a hořem.
7.17
Některé hory se přiklonily na jeho stranu a on jim dal dar věčného dýchání ohně a nazval je Vulkány a Sopkami, Gekünrë a Kastafos a ty hory pak chodily po zemi a ničily díla boží.
7.18
A největšími z vulkánů byli zkažení hrdinové, Zalwotïr Ohňostroj, Germontutär Šlépějhněv a Puponti Spalkámen.
7.19
Ale tak to nemělo zůstat, i když cesty zpět není.
7.20
Zželelo se Mnëndi nového díla a vytryskly mu slzy milosti a nářku. Ty daly uhasit mnoha požárům, při kterých hořel samotný kámen.
7.21
Mnëndi utvořil komnaty a krby, ve kterých byl zlý oheň spoután a nemohl propuknout v celé své zběsilosti.
7.22
Vytvořil záklopky a jimi uzavřel zlé studny a jedová jezírka, spoutal svým dechem otravné plyny a zavřel je hluboko pod zem.
7.23
Přesto se v pozdějších údobích vracívala tato prokletí zpět na zem a pustošila ji a přinášela utrpení.
7.24
Avšak tři zkažené hrdiny, Gelegahtör, Vulkány nesvaté, zadržet nedokázal. Též se praví, že k jejich uspání nikdy nedošlo, a od těch dob skrytě, ve strachu před hněvem Tildo, tito Gelegahtör chodí po tváři Východní Divnozemě.
7.25
Říká se též, že ne všechna zemětřesení jsou působena Kolpodiyon, Bezbožníky, ale jsou to prastaré mocné páry a bouřné dýmy, které se derou na povrch.
7.26
A tak kvůli a díky Fïrdi a Mnëndi vzešlo na Naul dobro a zlo, ale vždy zlo přicházelo jako první a bořilo to, co bylo dáno a bylo nové.
7.27
Od té doby ti nejlepší umírali jako první a co bylo nejlepší, odcházelo nejčasněji.
7.28
Dobro pak hojilo rány a vracelo zpět, co bylo užitečné a krásné, ale mnohdy už ne takové, jak to bývalo.
7.29
Věčný příchod a odchod všelikých věcí a tvorů byl dán na věky, a to je První ze základů světa, Fïlantayn'mulnë.
7.30
Praví, že zlé přichází první a dobré poté, aby hojilo rány zla.
7.31
Proto maník nesmí zoufat v neštěstí, ale musí udržet dech naděje, neboť poté přijde čas nápravy a štěstí.
7.32
I zde se též projevil poprvé Ayamastë – Spánek podstatový. Snad proto, aby podle zákona Fïlantayn'mulnë hojil to, co ve světě vzniklo.
7.33
Ayamastë přišel, jako by sama Yoltaen rukou přikryla oči světa a nikdo se jí nedokázal vzepřít. Neboť Ayamastë přicházel ke všemu a jen Konec světa ho může pozdržet, jenž je jeho součástí.
7.34
A nikdo, ať Ivarinden, Tildo, Lepostiriyon, ba ani Fö, Molhon sám či snad Nestömir srdnatý ho nedokáže přemoci.
7.35
Ba praví se, že je to odvrácená strana bdělosti Mïrondë a bdělost jejich stvořovala svět.
7.36
A je tomu tak nejlépe. Není na světě lepšího léku nežli Ayamastë. Emani ho milují a spí často a rádi, a přináší jim to štěstí, ačkoliv v pozdějších časech byl spánek zbytečně učiněn známkou lenosti, což nemělo být.
7.37
Tehdy se poprvé též objevil Oluman – Sen.
7.38
A nikdo neví jistě, zda sny jsou všechny stejné podstaty, neboť Hidrandë tehdy ještě nebyl zrozen, aby to objasnil, a Osqaldin není snů pánem.
7.39
Praví se, že sny vkládají do duší naději i trest, jinde se praví, že je to dech vůle Mïrondë a snad i Ivarinden; jinde zase, že sen samotný je stejné podstaty jako Jsoucno a jiní zase rozpráví o tom, že snad sny jsou hlasem nevyslyšených tužeb samotného Naulu.
7.40
Však po věky následující sen nabýval mnoha podob, božstva skrze něj posílala poselství, jindy zase nepřátelé světa skrze něj škodili a rozsévali beznaděj.
7.41
Každé z plemen pak vykládalo sny jinak, ale nikdy doopravdy nikdo nevystihl jejich podstatu.
7.42
Možná to tajemství zůstane ukryté navždy.
Fö a Ewälan'nïnustiyo'aldiyannë
O vzniku sluneční bytosti a jejího daru, o stvoření hvězd
8.1
Po Yastawäyintë, a od počátků, byly dány na Naulu věci protikladné, ve světě byla Tma, Tarör a bylo tam Světlo, Yanwön. Ale nebyla to tma, jak je známa v mladších časech a nebylo to ani takové světlo, leč byly to substance prastaré.
8.2
Zápasili spolu na výspách hor, na vlnách moří, v údolích i na pláních, v hlubinách jeskyní a vysoko nad zemí, v divokých vírech.
8.3
Tarör stoupala vysoko a Yanwön zalézalo do děr, ale tak tomu nemělo být. A někde byl ten zápas děsivý, ale jindy zase úchvatný a přesto matoucí.
8.4
A praví se, že to byla první válka, daná již od Mïrondë. Jiní zase namítají, že vlk též neválčí s horskou kozou, ačkoliv jí požírá.
8.5
Neboť takový je svět od počátků, tedy ani světlo s tmou nebojovalo ve válce.
8.6
Tu Mnëndi Ymënen pravil:
8.7
„Jak má být pořádek, když Tma i Světlo spolu zápasí a je neujasněna jejich úloha v nastalém světě. Proto Ürundirë, vyzývám tě, stvoř služebníky, kteří budou vést Tmu do slabých míst a potírat světlo, kde jeho místo není.“
8.8
I Ürundirë se pustil do díla, které mělo navěky poznamenat tvář Naulu v jeho velikosti.
8.9
Z největší hory, která stála a nyní je tam, kde bývala vždy, totiž z Wämana, Velkého Bělovouse, který byl v pozdějších věcích trpaslíky nazýván Lïn, Ürundirë vyňal srdce, velký drahokam, z nejčistší substance, bez jediné žilky, beze známky kazu.
8.10
Byl velký jako skála, jako ohromný, oválný balvan, který se třpytí v ohni, a jeho krása byla nevýslovná.
8.11
Tomu srdci dal Ürundirë název Slöynan.
8.12
A vlil do něj světlo, plným proudem, jako kdyby mocná řeka Sintor byla sama ze světla a tekla do srdce jako krev, jež daruje život.
8.13
I zaplanul Slöynan svitem ohromným, až sám Stvořující krokem ustoupil, a tak měl planout navždy.
8.14
Však kámen, drahý a planoucí, ležel pod horami, a Tma v dálavách řádila v divokém reji.
8.15
Tu přistoupil Eliyannë a svýma rukama a svou myslí utvořil prazvláštního tvora.
8.16
Praví se, že též byl z jeho těla stvořen a nasytil se svým otcem.
8.17
Byl velký, a přesto byl křehký. V jeho podstatě však dřímala velká síla.
8.18
Kdo ho mohl kdy spatřit, oslněn září, uviděl jedno oko, jedno křídlo a jeden pařát. Jméno toho tvora je Fö.
8.19
Jak Fö spatřil Slöynan, zaradoval se a z oka mu ukápla slza, která se změnila v nejvzácnější z drahokamenů, který kdy byl a říká se, že později se stal dračím srdcem.
8.20
Fö uchopil do pařátu Slöynan a vznesl se do výšin, až tam, kde končí svět, na hranici nebes.
8.21
Tam se křídlem rozmáchl a začal navždy kroužit kolem Naulu, a bude kroužit až do konce všech dnů.
8.22
Tehdy tedy započalo počítání dnů času, a čas před tím byl nazván Arwi'tëyla'ëlëön, kdežto čas dělený na dny byl od těch dob zván Ramtëyli.
8.23
Fö v pařátech nesl Slöynan, zářící a věčný, ve kterém bylo mnohé z duše Ürundirë.
8.24
Měl ukazovat Světlu cestu a plnit ho svým nekonečným svitem. V pozdějších věcích byl Fö a Slöynan dohromady nazýván Sluncem.
8.25
Však Tarör jen nerada ustupovala Yanwön a vždy se netrpělivě hnala tam, kde Yanwön nebylo.
8.26
To nemělo být, proto Ürundirë stvořil dva služebníky, Pány, kteří nepocházeli z pozdějších Vasë, a byli známi jako Faygnawayn a Lüyrnawayn, Rozbřesk a Soumrak.
8.27
Lüyrnawayn byl ten, jenž Světlo tlačil před sebou a rozhrnoval ho svými pažemi, jako plavec rozhrnuje vodu. Za ním pak přicházela Tma a poté i Noc.
8.28
Ale Světlo bylo mocné a mnoho práce dávalo Soumraku jej popohnat, proto Soumrak byl pomalý a Noc přicházela pozvolna.
8.29
Faygnawayn měl dlouhý plášť a toho se držela Tma. Dlouho se jí nechtělo opustit místa, v níž spočívala po půl dne, a proto jen nerada odcházela, držíc se pláště. Za ním pak přicházelo Světlo.
8.30
Tak vzniklo Slunce, Soumrak a Rozbřesk, a tito trvali jako věční služebníci Stvořujících až do největších konců světa, i tehdy, když sami Ivarinden již nebyli.
8.31
Však Tarör se již nikdy nepouštěla podstaty věcí a vždy se držela až do poslední chvíle všech předmětů a jejich tvarů. Neboť je podstatou všech barev, že v sobě nesou také Zatïrnimar, Stín, jenž byl nazván poté pro každého zvlášť Tarustonto.
8.32
A tito Tarustonti, jako malé připomínky kdysi mocných zápasů mezi Tarör a Yanwön, nyní každého následují, byť by to byl maník, strom, či hora. Snad jen duše takových stínů nemají, neboť jejich Barva je jiné podstaty.
8.33
Též na Fö dopadá poselství a dědictví vůle Mïrondë, totiž spánek Ayamastë. Znavený by nedokázal nést posvátné světlo světa a Slöynan by zanikl.
8.34
Každého dne uléhá Fö na Föyë'ayanarnen, Lože Fö, jež má prý podobu loďky tvarované do třinácticípé hvězdy. Snad jen hrdina Dëcen ví, zda je tomu skutečně tak.
8.35
Zde Fö sní svůj Spánek podstatový a nikdo neví, zda se mu zdají sny, ale přednější je, že vždy dychtivě a odpočatý, každé ráno nastoupí svou cestu naděje a světla, kolem celého Naulu.
8.36
Jako milníky, jako strážné kameny, jež podivným světlem září, byly utvořeny Wäla'wë. Jsou to hvězdy prastaré.
8.37
Byly dílem všech Ivarinden, ale naplněny byly čarovnou mocí, která pochází z duše Mnëndi Ymënen a sedmero z nich je samotnýma očima Mnëndi.
8.38
V noci označovaly na nebesích stezky a čarovné studnice, jež jsou již nyní zapomenuty a Tildo je nehledají.
8.39
Těchto původních, prastarých hvězd je toliko sto šedesát jedna, a toto číslo se mělo stát poté znamením pro syny a dcery nastupujících božstev.
8.40
Stvoření hvězdy je zváno Ewälan'nïnustiyo'aldiyannë a stejně tak je to název písně, jež pěje o tom ztraceném putování po prastaré obloze, kdy svět byl ještě mladý a noci tmavé, bezměsíčné.
Nabisar a Fayahün
Vytvoření propasti světa, přílivu a odlivu
9.1
Pak do díla Ivarinden opět zamířil Fïrdi, zvaný Gagandoyl a byl jako bouře, která převrací hory a ryje rýhy zvící mocných údolí.
9.2
Zalíbily se mu průsvitné mělčiny na severu Naulu, plné pestrých barev a teplých vod – a věru, tenkrát byly plné života, než se staly pokaženými.
9.3
Století čerpal sílu na tom šťavnatém místě a mnoho životů vysál, aby pak mocnou ranou udeřil – a takový to byl úder, že se celý Naul mohutně otřásl.
9.4
Sïrdi probořil svým pařátem velkou díru do světa, na dně moří, a nechal oceán odtékat do Vnějšího světa.
9.5
Mocný vodopád se utvořil a s ohromujícím burácením se voda ztrácela do pustiny a prázdnoty.
9.6
Též bezejmenní tvorové Vnějšího světa pohlcovali tu vlahou vodu jako pravý poklad.
9.7
A Oboht, nejodpornější z nich, pozřel mnoho svaté vody, jež byla v té době ještě mladá a s ní i mnoho Zïyë.
9.8
Pronikl propastí na Naul a ukryl se před palčivým světlem Slöynanu do podzemních síní, kde usnul, chřtán plný pokladů dávných moří.
9.9
Probudil se až tehdy, když Vládkyně kamene počala kutat své sály. A zkázou se mu stali až bratři Tasüri a Garon.
9.10
Tu Sïrdi poznal, že to dílo je zlé a zalíbilo se mu, ba přál si, aby již nikdy nebylo vody a všichni by zahynuli na vyprahlé pustině.
9.11
Ta propast pak byla zvána Nabisar a vždy byla pak již nadále jizvou na tváři Naulu.
9.12
V těch místech nesmírně ledový chlad pronikal na Naul a ponejprve zmrazil první zemi, na kterou narazil, totiž Květozem, žírnou a plnou krásy.
9.13
Praví se, že dodnes ty překrásné květy jsou zmrazeny pod mocným ledem tohoto světadílu, bez života, ale nezašedlé věky, jež přišly.
9.14
Tu Eriyudol pohlédl na onu škodu, zaplakal, i vodu svou chtěl zachránit.
9.15
Sáhl tedy do Lomöri a po dlouhý čas z ní tvaroval vlnky, ždímal mocným stiskem vodu a vařil esence Lomöri, aby jako mlžné páry proplouvaly světem.
9.16
A mnoho vody proteklo, jež se nikdy nevrátí.
9.17
Stvořil poté obrovitou rybu, prazvláštních tvarů, která měla barvu moře, a přesto barevná nebyla. Čerpala sílu z Vnějšího světa a pila tkáně nepojmenované, které byly syceny vodou Nabisarskou.
9.18
Tu rybu pojmenoval Fayahün, ale trpaslíci jí říkali Unduss'khahïm, neboť se jí báli a plnila je nezlomitelnou hrůzou.
9.19
Eriyudol přisoudil rybě místo na jihozápadě, daleko od cest, které by k ní mohly vést a nechal jí plnit moře.
9.20
Dvakrát denně ta ryba vyvrhla velké množství vody, jež doplnilo oceán, a tak vždy zůstal čistý a plný, přestože na severu byla propast.
9.21
Jak Fayahün vodu chrlila a Nabisar zase pohlcovala, hladina moře stoupala a zase klesala. V pozdějších časech se říkalo, že nastává příliv a odliv, totiž Lomdünë a Windünë.
9.22
Tak přišla na svět čerstvá moře, jak jsou známa doposud, se svými vlnami a hlubinami, plná života a také život beroucí.
9.23
Moře jsou prastará a prodchnutá záhadami a na pohled tak okouzlující, že jim mnozí maníci propadnou a nemohou již žít spokojeně bez jejich kouzla. Stanou se z nich praví námořníci a moře je jejich jedinou láskou.
9.24
Ale tu též vyvstává otázka, odkud přichází velká vlna Slomtü, která trýzní moře? Ta, jež smete pobřeží a zaplaví vesnice plné života, aby již nebyly, a spláchne je do moře jako trest od bohů?
9.25
To vše je nešťastné dílo velryby, jež se zove Waldahün a je sestrou pradávné Fayahün.
9.26
I Waldahün není své sestře podobná, ale spíše je podobná lačné tlamatici, jakou rybáři vytáhnou z tmavých hlubin, či snad jako Molhon sám.
9.27
Je hnědé barvy, ale ta se někdy toliko proměňuje, že není k poznání a barvy ty další jen matou oči, když se ztrácí v černošedi propastí moří.
9.28
A Waldahün též není tak mocná, tak velkolepá, neboť se o ní nikdo nestará a nekrmí jí potravou božskou, jak to je u její šťastnější sestry.
9.29
Avšak sama se může svobodně pohybovat po mořích a nemá na sobě břímě přílivu.
9.30
Poté, co byla Fayahün posláním předurčena, Waldahün dlouho čekala na to své, ale nepřicházelo.
9.31
Zapomněli Ivarinden na Waldahün a ona dlela dlouho na dnech moří a zpívala smutné písně.
9.32
Po dlouhých věcích zatrpkla Waldahün, i pak ve vzteku požírala ty, kteří se jí odvážili rušit v hlubinách moří.
9.33
Tu a tam, ve chvílích hořkých, vzpomene na nespravedlnost, která jí postihla.
9.34
Velký vztek jí posedne a bahno kolem zvíří, řve hlasem lomozným, nad jiné silným a strach kolem šíří.
9.35
Když pak nemůže přímo Tildo a Vasë poničit, aby její smutek pocítili, zlobí se na vše okolo, na maníky božské o to více, pak ve zlosti mocnou ploutví máchne a vytvoří ohromnou vlnu.
9.36
Na moři je menší a jen lodě osamocené se s ní mohou trápit, ale pokud je u pobřeží, vlna Slomtü vystoupá nad střechy i těch nejvyšších domů a nosí zkázu.
9.37
Pak běda těm, kdo nejsou připraveni a neví, jak před vlnou utéci, i běda – neví to nikdo.
9.38
Proto maníci vždy staví podél pobřeží chrámy Wyantalinnë, Paní mořských veletvorů, ale netuší, že Paní ta se o sestru Fayahün nestará.
9.39
Nezbývá než vždy věřit v osud Osqaldinův, že dnes ještě ta událost nenastane a Waldahün smutná, ale uklidněná, bude dál proplouvat beze vzteku širými moři.
Lepostiriyon
Rody Praelementárů, podle elementů světa
10.1
Ve velkém světě pak bylo hor a dolin, všelikých skalisek a prohlubní, některé, co vysoké až k nebesům, některé pak do hlubin, kde sídlila věčná tma.
10.2
Bylo na zemi vody a jezer, jako modrých stužek a tyrkysových očí na boží tváři.
10.3
Také velká moře již dávno spočívala usazena, zelená i modrá jako nebesa a bouřila, když byla rozhněvána nebo zas v klidu, když usínala.
10.4
Lehký vánek leckde povíval nenaplněným světem, ale jinde bylo povětří rozbouřené a ničilo svět okolo.
10.5
Avšak většina krajin Naulu byla pustá, nikdo se o ně nestaral, a byly ty krajiny bez života, jindy zase plné běsnících živlů, kterým nikdo nevládl.
10.6
A tam, kde nedosáhly Travniny, Hadstvo či Praryby mocné, nikdo nezpíval písně Ivarinden, nikdo nekráčel pevným krokem po čistých zeminách, nikdo neplaval v mořích, nikdo nepoletoval v povětří a nikdo netančil podle starých zvyků.
10.7
A tak ve svých úradcích, na společném sněmu, Ivarinden dali sobě za úkol vytvořit takové tvory, kteří by obsahovali čistou esenci, prapůvodní tvar a myšlenku každého z elementů, každého Ivarinden.
10.8
Bylo dvanáctero elementů a žádný neměl vlastnosti elementu druhého, leč některé si byly bližší a jiné stály proti sobě.
10.9
Tak jako oheň, Füyn, byl proti vodě, Wöyn, tak síly zániku, Goyn, byly proti silám zrodu, Aoyn. Kámen, Qin, stál nehybný proti vzduchu, Lüyn, podobně jako strnulý osud, Noyn, stojí proti Eoyn, neutuchajícímu pohybu vpřed.
10.10
Tehdy povstali tvorové, ničemu nepodobní, viditelní i neviditelní, velcí i malí, mnozí v podobě, ale stejní v myslích.
10.11
Jejich vůle byla podivná a pozdějším tvorům nepochopitelná, neboť jsou podobní Ivarinden a jejich úradky jsou složité a Ivarinden již nejsou.
10.12
A mnozí si říkají bratři a sestry, ale nejsou tací, a zase jiní takovými bratry a sestrami skutečně jsou, ačkoliv jsou spojeni také jinými pouty.
10.13
A nejsou podřízeni Tildo od přirozenosti, ale mnozí si nechají vládnout, neboť je to moudré.
10.14
Jiní zas kráčejí sami po svých cestách a je marné je pochopit, neboť pochází z prastarých časů a mohou mít mysl obestřenou závojem k neprohlédnutí.
10.15
A také jsou ti, kteří neuznávají Tildo a brojí proti nim, sžíráni závistivostí či vztekem nad osudem, ale není jich mnoho.
10.16
Nejsou ani všichni k nalezení a někteří již možná ani nepřetrvali, ale kdo to dokáže říci s určitostí? Když chtějí, ani Tildo je nevidí, a tak je možné, že kdesi dlí v tajnosti nebo snad v zapomnění a netouží po světlu světa.
10.17
Bohatství jejich jsou nesmírná, ale oni sami je takto nevidí, a cení si věcí prostých a často i podivných, až nepochopení.
10.18
Vždyť k čemu je palác z diamantů pro toho, kdo paží velí osudu hor; k čemu je hrad ze zlata pro toho, kdo létá nebesy tak rychle, že ani král větrů ho nedožene?
10.19
Tací byli Lepostiriyon Ivarindüyin neboli Praelementárové Stvořujících.
10.20
Näyiwolë Al'Kifaylë, synové a dcery Ürundirë, byli světlo a oheň.
10.21
Další byli Klopindë Al'Opaylkoltë, kteří byli dcerami a syny Atalen, byli vzduch a nebesa.
10.22
Pak přišli Moralë Al'Hondë, synové a dcery Balbro a ti byli kámen a kov.
10.23
Byli také Hipostilë Al'Wäsë, synové a dcery Mnëndi, kteří byli mysl a úradek. Z nich pak největší v mysli a činech byl Uwa, zvaný Udo'mnëndon.
10.24
Pak také vznikli Restarë Al'Gugmopë, synové a dcery Fïrdi, byly zlo a zkáza.
10.25
Však také hned přispěchali Elinwayë Al'Qintë, synové a dcery Lamindo, kteří byli láska a krása. Opojná jsou jejich těla, jejich dech a jejich díla!
10.26
Také byli Heqiltë Al'Opoylkë, synové a dcery Wuka, kteří byli cestou zpět a k počátkům rozkladem.
10.27
Pak také vznikli Saylfanë Al'Loynë, synové a dcery Eriyudol, kteří byli vodou a ledem.
10.28
Další byli Qastalë Al'Mistimalë, synové a dcery Altiyanë, kteří byli zeleň a hojivá síla.
10.29
Vznikli též Oyolowinë Al'Püyikë, synové a dcery Eliyannë, kteří byli chuť žít a pohyb vpřed.
10.30
Další byli Fäyikrunë Al'Erasatuyinë, synové a dcery Üminden, ti byli hmota, její vlastnost a povaha.
10.31
Poslední přišli Wäsayndë Al'Mäynë, synové a dcery Rünor a ti byli z osudu, budoucna a nevyhnutelna.
10.32
Tak vzniklo bezpočet tvorů a všichni dohromady byli zváni Lepostiriyon Ivarindüyin.
10.33
Byli vídáni, když se zviditelnit chtěli, byli nekoneční ve své existenci, a když bylo potřeba, opustili své žití a zrodili se znovu.
10.34
Proto neznali smrti a neznali zrození, ale jejich životy pro ně samotné byly záhadou.
10.35
Chodili po Naulu, a plavali i létali a nořili se do míst, která nejsou k dosažení.
10.36
Pečovali o své elementy, ale neměli žádnou moc v elementu jiném.
10.37
Zranitelní jako malé dítě byli, když zranit by je bylo možné jejich slabostí.
10.38
Jinak však silní byli jako železné kořeny na žulové skále, kdy se svým elementem po boku bojovali.
10.39
Tak byly jejich úkoly pevně určeny. Jejich dotyky usměrňovaly vítr, dávaly trávě hojivou moc, vedly světlo z temných děr, stavěly jeskyně a učily drahokameny třpytu nebes a Slöynanu.
10.40
Dovedli ale také ničit, špinit a nechat věci chřadnout, ale taková je již vláda nad elementy.
10.41
Však ničit a kazit je jednoduché, proto větší sláva patří jiným.
10.42
V těch časech také Lepostiriyon stvořili Almö, Hudbu.
10.43
A byla to věc neslýchaná, neboť jen šum a jednotlivé zvuky vyplňovaly svět.
10.44
Ačkoliv Ewëni již znali písně a sami Lepostiriyon též zpívali, nebyl nikdo, kdo by hrál na hudební nástroj.
10.45
Tak poprvé nejnápaditější z Moralë Al'Hondë počali z kovů vytvářet znějící nástroje a jejich píle byla velká, takže brzy vynalezli mnoho druhů píšťal, strun a bubnů, i zvonkoher, aby se rozezněl celý Naul.
10.46
Největším hudebníkem byla Aulkay Sün Všezpěvá, jejíž mysl překypovala harmonií v tónech. Strojila nesmírné koncerty, v nichž zapojila do mírných a pozvolných melodií řeky, prameny, hory, i větry.
10.47
Každá další její symfonie byla delší než předchozí a větší byly její orchestry. A praví se, že až budou dny světa u konce, bude slyšet hudba neslýchaná, která probudí vše, co dosud spalo. Pak, v zatrnutí všech nástrojů světa, přijde konec.
