Tewo'melëra'alan – synové Holkronovi
Rodokmen Druhých draků, synové Otce draků
71.1
V druhém předvěku zplodil Holkron desatero synů a dvanáctero dcer. Ti jsou zváni Tewo'melëra, Druzí draci, ale často také Fimo'melëra, Zlatí draci, neboť byli zrozeni ve Zlatém čase draků.
71.2
Jejich skutky k nezapomenutí a jejich podivnosti obdivuhodné jsou zaznamenány v Ardah'melëriya, Zlatavé knize draků.
71.3
Druhý předvěk byl svatý čas těchto velikánů, který oplývá pověstmi. Avšak zdá se, podle všeho, že Tewo'melëra byli o nepatrný kus méně ve vážnosti nežli první, mýtičtí potomci Holkrona, z Uti'melëra.
71.4
Ti osvícení z draků, jak bude rozprávěno později, se neřadí mezi Tewo'melëra'alan, ačkoliv mohou býti lepšími nežli sami jejich rodičové.
71.5
Tehdy, po velkém uspání a porážce Fäliyë, sám Holkron svolal všechny zbylé z Uti’melëra, kteří stále ještě volili jeho vedení, a vykonal velkou pouť.
71.6
Dvanáctkráte dvanáct let létali, plazili se a plavili se společně pod korouhví Melëra přes všechny světadíly Naulu, a přitom vztyčovali památné balvany s čarovnými runami.
71.7
Ty se zovou Al'Melërka'dümnasti. Většina z nich je prostým vztyčeným kamenem podlouhlého tvaru, jiné zase připomínají velkým kamenem přikrytou hrobku nebo k nebi otevřenou chodbu.
71.8
Nyní již poslechněme zvučná jména dračího plémě.
71.9
Synové Holkrona z Tewo'melëra byli Kozotan, Wezmar, Galondo, Farnir, Mangoldan, Münri, Ssiccah, Ccerwon, Ssamgan a Plüton.
71.10
Kozotan byl mocný a strašlivý a bude mu ještě věnováno slovo bájné, neboť mnoho skutků napáchal. Neměl ale potomků.
71.11
Wezmar zrodil dva draky, se jmény Tälib a Totongand.
71.12
Tälib již neměl potomků, ale Totongand měl čtyři syny, nazvané Hazmagno, Hurgand, Hazmirnu a Holmozdand. Totanhawa zplodil tři dcery, pojmenované Ssimandaga, Ssimostra a Ssukmanga.
71.13
Galondo by měl mnoho potomků, kdyby byl dlouho žil, ale padl v Bitvě pod Šerými vrchy. Nicméně jeho dcery byly Samhura, Sësifunra a Samära a synové Kalpostro, Ifostro a Krostostro.
71.14
Samhura povila jen syna, jenž nesl jméno Qandag. Sësifunra zplodila syna, jménem Hlist, a dvě dcery pojmenované Humanra a Higostana. Samära měla šest potomků; její synové byli Dmündag, Danusturg a Kagagüst, a dcery Drafira, Dniparna a Kelëwra.
71.15
Kalpostro měl dvě dcery, se jmény Ssakmü a Ssakëla. Ifostro zemřel jako mladý a neměl potomků. Ale Krostostro se stal velkým vládcem a měl dva syny a šest dcer, pojmenované Kromrah, Krostodor; pak Akrostinara, Akrostom'barü, Akrosto'gundarü, Akrosto'brendunga, Akrostina a Akrosspaha.
71.16
Farnir, syn Holkronův, měl sedm synů a žádné dcery. Byli to drakové Kolhodon, Kolmazgon, Kandamon, Karssamon, Kerdunon, Kulmagdon a Kaldamgon. Všichni byli velcí válečníci, ale plodili málo potomků.
71.17
Kulmagdon a Kolmazgon zemřeli bezdětní. Kolhodon zplodil syna, jménem Akarmazagnus, jenž byl mistrným křivulníkem. Kerdunon dal život drakovi, jenž zove Zazundaks. Kandamon povil dvě dcery, se jmény Sëmiganda a Swaringanda. Kaldamgon zplodil syna jménem Romohrom a dceru jménem Radohrada. Karssamon zplodil syny jménem Dermangont a Dostontër, a dcery nazvané Garkuna, Gizelna a Ksantiya.
71.18
Mangoldan, syn Holkronův, povil jen syna zvaného Uzodrah, ale jak celý jeho život byl potřísněn smolou, tak i se svým synem záhy skonal.
71.19
Münri, syn Holkronův, povil tři syny a dvě dcery, i jejich jména byla Wewerko'dretor, Delutron, Teraheyt; dcery pak Terahümona a Morkadora.
71.20
Wewerko'dretor měl dva syny, pojmenované Rotohmast a Tirumung. Delutron nestihl zplodit dětí, neboť jeho srdce patřilo bitvám, ve kterých také v mládí skonal. Teraheyt měl tři dcery, a ti se zovou Okostrana Lstivá, Palimtanda a Palingarda. Terahümona zplodila jen syna zvaného Dermingator. Morkadora byla prokleta bohy a nemohla mít potomstvo.
71.21
Ssiccah, syn Holkronův, povil jednoho syna s dobrým jménem Samqaton a ten byl mocný mezi draky.
71.22
Samqaton měl jednoho syna a čtyři dcery a ti jsou: syn Rormaton a dcery Ridulnimuga, Sarmingotonü, Romparkostü a Gorhalmira.
71.23
Ccerwon, syn Holkronův, zplodil syna jménem Rilomen a dcery nazvané Rizumenda, Ramoldenka, Sinqatona a Bandätü.
71.24
Rilomen neměl potomků. Rizumenda zplodila syna, jehož jméno je Gihmat a dcery nesoucí jména Gemontanga, Drizopëna a Drizofäga. Ramoldenka povila syny, s dobrými jmény Satornus, Basskonar, Basskundar a jedinou dceru, zvanou Zimfinda. Sinqatona zplodila syna zvaného Hipofast Ohavný a zalekla se dalších dětí. Bandätü povila syny pojmenované Ralmurnir, Perulnimur a jednu dceru, se jménem Lardi'nimisima.
71.25
Ssamgan, syn Holkronův, zvaný Ohňopopel, byl dobrým otcem a jeho výchova sloužila dlouho jako příklad. Jeho synové jsou tito: Tasinator, Tamurdal, Sekyator, Sekurmanto, Politorös a dcery tyto: Swiriyo'setana, Unritampora a Perundetäs.
71.26
Tasinator, zvaný Metla Zvěroměnců, zplodil tři dcery a jejich jména byla Mesuhassewa, Markostraga a Mindogunda. Tamurdal brzy zemřel a bez potomků. Sekyatorovy potomci byli Dorgator a Dormanditor, oba synové. Sekurmanto povil dva syny, pojmenované Bergonrat a Belzundrat a dvě dcery, se jmény Kelmatëwa a Amargarga. Politorös povil jedinou dceru se jménem Gahandadëwa.
71.27
Swiriyo'setana měla dětí nejvíce, a též byla znamenitou matkou, její synové byli Gorganodil, Gormanofor, Hanussemkar, Hamsstrofor a dcery byli Seliwandora, Sessmakëla, Kalondrosta, Ccabanondra, Ccerkogondra Hříšná, kterou nakonec pohltil Molhon a Welindorga. Unritampora zplodila zákeřného, podlého draka, jenž nesl jméno Kohantrosto Jedovatý a jedinou dceru, zvanou Wendawarga. Perundetäs zplodil draky se jmény Tergantor, Tuturmän, Mihandorg a dračí paní, se jmény Mihanwarga a Mihandazga.
71.28
Plüton, syn Holkronův, dal život dvěma synům, nazvaným Ipukonton a Sounotor, který byl zván také Těžkomlat.
71.29
Sounotor povil jednoho syna a dvě dcery, se jmény Assowurt Černočerný, Bitumena a Bitwozawa. Ipukonton zplodil syny, nazvané Azatör, Kalangeyt a dvě dcery, se jmény Simporganda a Penissmantü.
Tewo'melëra'alan – dcery Holkronovy
Rodokmen Druhých draků, dcery Otce draků
Tewo'melëra'alan – dcery Holkronovy
Rodokmen Druhých draků, dcery Holkronovy
72.1
Dcery Holkrona v druhém předvěku, tedy z Tewo'melëra, byly Ssimdan, Ahalmäna, Dëyela, Muskrafa, Golgana, Dänzgan, Düzganara, Ssomolwa, Wessehëla, Klamdan, Seltonda a Sserkumäna.
72.2
Ssimdan, dcera Holkronova, byla velmi bohatá, v šatu z nejdražších drahokamenů, a její synové byli: Ekmorgüz, Ekrazhüm, Draugmar, Drognor Křížobijec, Grambinur, Ildwarit Řemeselvěd, Oldadreta, Oldatröna, Oldamboga a Ssükmala.
72.3
Ekmorgüz neměl potomků, stejně jako Ekrazhüm. Zatímco Draugmar zplodil dva syny, jménem Ccacc'tadur a Dramorgandurz, též jedinou dceru jménem Lossamëla. Drognor povil čtvero dcer, se jmény Gramontana, Sstalay'eyssla, Skamburga a Hamburga, jež byla mírumilovná a výtečná bylinkářka. Grambinur měl pouze jednoho syna, jenž se jmenoval Namilnurg, řečený Svatý. Ildwaritovi synové byli Isworit, Aldumarg a Zyussotrös a dcera jeho byla Gyussotröwa. Oldadreta i Oldatröna zemřely jako velmi mladé. Oldamboga povila syna a dceru jménem Irumbag a Irundena. Ssükmala zplodila Trojí drakosestry, jejichž jména byla Karpanga, Korwanta a Kimburga. Ty pak žily až do skonání vždy společně.
72.4
Ahalmäna, dcera Holkronova, byla zabita již brzy po narození a drakové pro ni plakali, neboť byla krásná.
72.5
Dëyela, dcera Holkronova, zplodila dva syny a dvě dcery, a jejich jména byly Yazokot, Werendamor, Moywardona a Penegrodona.
72.6
Yazokot měl dva syny, ale oba zemřeli ve stejné bitvě a Yazokot již nikdy nebyl vesel. Werendamor zplodil jediného syna, jménem Hingordan a také čtyři dcery, jménem Harbargurdana, Kormata, Kespardanta a Hogotana.
72.7
Moywardona měla pouze syna jménem Udatkorn. Penegrodona Milostivá povila vícero draků, a synové její jsou: Treynalerh, Tromabagun, Trandogordon, Angersond a Andarmond – ten pak získal přídomek Démantový; dcery její pak byly Ssamossunda, Ssamccangonda, Essimdana, Essukanga, Essmantostranda Plamenometná a Zassmandihëla.
72.8
Mustafa, dcera Holkronova, měla dva syny a jednu dceru, jejich jména byla Lertoleret, Antasom Pečlivý a Trükassa.
72.9
Lertoleret byl zván Rychloplach, neboť byl vždy velmi jemný, a ne často vítězil, a když, tak pouze lstí. Zplodil syna a dceru, pojmenované Ekitugostr a Alamagära. Antasom povil dva syny jménem Riverlat a Ognostrom, zvaný také Bouřkomlat. Antasomovy dcery jsou Termatur'strëna, Terminlëta a Zamksara. Trükassa zplodila pouze jednoho syna, nazvaného Satintatur, který byl později znám jako Brelantor.
72.10
Golgana, dcera Holkronova, se dlouho převalovala jak starý kmen a neplodila svých potomků, snad kvůli kletbě, kterou na ní uvalila Kugmonnë, ve stáří pak zplodila nemocného syna, kterého pojmenovala Trömas. Trömas již zůstal bezdětný.
72.11
Dänzgan, dcera Holkronova, plodila syny a dcery až ke stáru svého života, neboť bývala velká válečnice, zvaná také Bojbožnice. Na sklonku života povila tři slavné syny, jménem To'ogra, Gadmingo a Gadmuzo, také velké válečníky, ale ti již neměli synů ani dcer.
72.12
Düzganara, dcera Holkronova, měla jen jednoho syna, zvaného Praskardag. A ten měl šest dcer a dva syny. Hakustrana zemřela příliš brzy, ale další se jmenovaly Hamnastrunga, Hukastranga, Hildopranga, Hanumanga a Halmonanga. Synové byli Ahamongo a Ehangomgo.
72.13
Ssomolwa, dcera Holkronova, měla mít dva syny a tři dcery, údajně, ale jejich jména se ztratila a stejně tak všechny stopy po tom, kdo byli, jak se jmenovali a kam zmizeli. Okolo Ssomolwy pak vzniklo několik podivuhodných příběhů o trestech božích a o spojení s Vnějším světem.
72.14
Wessehëla, dcera Holkronova, měla dva věrné syny, kteří s ní dlouho zůstávali, a nazváni byli Romtogard a Ramitund.
72.15
Když Ramitund padl v bitvě, Romtogard zvaný Železahřbet, zplodil sedm draků velkých jmen a dal jim vše, co měl, i vlastní život. Jejich jména byla: Ssagarot Neporazitelný, Azagard Pevnomysl, Duratron Umírněnec, Darahoz Proklatec; a drakopaní Weliranda Čarokrásná, Zelazindra Nejlstivější a Ccagatora, zvaná Zhouba jihu.
72.16
Klamdan, dcera Holkronova, měla tři dcery a žádných synů, byly to dračice Penimulmira, Penisanda a Penisdira.
72.17
Seltonda, dcera Holkronova, pak zrodila draky nesoucí tato jména: Giyasunket, Gaukuston, Gelakontasto, Gampor'ringon, Oskradetor, Noratuglor a Murmornadir. A Giyasunket byl zvaný Časohrad, neboť jako jediný nalezl umění nezůstávat v plášti Tëy.
72.18
Giyasunket povil syny se jmény Sakramor, Sekrustor, Fahmanös, Fahmussor a jednu dceru jménem Fantona. Gaukuston neměl potomků, ale Gelakontasto zrodil tyto syny: Qimraur, Rourü a Rürkü. Gampor'ringon měl více dětí - synové nesli jména Pogromdan, Pa'ümir, Undrator, Undembar, Ugon'dardon a dcery jeho Silirnada, Asimbarga, Sselumssëla, Dandurga, Dimdurga a Gampodurga. Oskradetor měl jen jednoho syna, zvaného Bälug. Noatuglor byl smutný drakopán, neboť všichni jeho synové zemřeli mladí, a byli to Fafnor, Farnofundir a Firkas. Murmornadir zplodil jednoho syna jménem Asuhnom a čtyři dcery, pojmenované Ssemgumbanda, Darmassfëra, Dihantagna a Doplöna.
72.19
Sserkumäna, dcera Holkronova, nesla přízvisko Slavná a povila syna jménem Ssändkor a dvě dcery se jmény Ssänimura a Ssän'hostandira.
72.20
Ssändkor měl dva syny, se jmény Tayterent a Irkelit. Ssänimura povila dva syny a jednu dceru, pojmenované Qayklotan, Qakostrond a Qamkafunda. Konečně Ssän'hostandira zplodila jen neštěstím stíhaného syna, kterého nazvala Sulrelat, ale byl znám pod přízviskem Blatohloubil.
Kozotan Strašlivý
O mocném z draků, který děsil a stále děsí svět
73.1
Běda! Nejvíce škod z Melëra napáchal na díle božím Kozotan, jenž byl zván Strašlivý, ale také Zergenëli nebo Pawru'togoss Prokletý.
73.2
A dvakrát běda, neboť praví se, že ještě nezemřel a nezemře, dokud neskončí jeho Poslední běsnění, na které čeká, uspán.
73.3
Neboť Kozotan se zrodil jako lstivý, divý a silný zároveň, syn Holkronův, z Tewo'melëra'alan.
73.4
Dštil trojici elementů, totiž oheň, bouři a dusivý žíravý prach, i když ne zároveň.
73.5
Létal na svých čtyřech nestvůrných křídlech a před jeho pařáty se třásli mnozí.
73.6
Již od počátků křídlem srážel stromy, tlamou drtil kámen a okem mrazil duše.
73.7
Holkron byl jeho učitelem, v boji jeho mistrem, nemilosrdným a krutým. Tu Kozotan pil lačně Holkronovu lstivost a nenávist.
73.8
Poté krutý jako Stomor, krvežíznivý jako Karah'mator, přesáhl svého mistra, praotce.
73.9
Tehdy sám Holkron couvl před jeho silou a s tichým smíchem pomsty v duši Kozotana vyslal do války proti stromům.
73.10
Neboť Kozotan byl plný hněvu, jenž byl sílen touhou po pomstě, zvláště poté, co Melëra prohráli.
73.11
Ale Kozotan nikdy poražen nebyl, ba co víc, vítězil, ač osamocen. A tehdy létal, jako nestvůrný oblak, od světadílu ke světadílu a přinášel bouři, vztek a zkázu.
73.12
Na mnoho místech zanechával vypálené skvrny, hbitě unikal přesile a lstivě zasahoval oslabená místa.
73.13
Ačkoliv byl nesmírně silný, jako Öron sám, nevěřil náhodnému osudu a pečlivě sledoval kroky svých největších nepřátel a zvláště hrdinům, ať již lecjakého plemene, se vyhýbal.
73.14
Než Garon a Tasüri ho zastihli ve velké bitvě a oba společně, jako jeden meč, jeden štít, těžce Kozotana zranili, i když přitom téměř padli.
73.15
Toho času Garon přišel o oko a Tasüri o levou ruku, takže již nemohl třímat štít.
73.16
Nakonec, v potocích Kozotanovy krve, s polámanými křídly, zbaveného ohonu, potupně ho tito hrdinové svrhli do propasti.
73.17
Kozotan tehdy nezemřel, ale dlouho skomíral v hlubinách země, než se obnovil do plné síly.
73.18
Po dvě stovky let spočinul v těch zapomenutých místech, a živil se odpadky světa, ale též nestvůrami slabšími, než byl on.
73.19
Než dychtivý po pomstě vyrazil znovu pod světlo Fö.
73.20
V hlubinách Naulu Kozotana vyhledal Alnë Romälon, Duch Padlých staveb, syn Gri'pandy.
73.21
I dohodli se společně na splnění svých přání, neboť Romälon toužil velice rozesít padlé stavby v novém světě, kde ještě mnoho zřícenin nebylo.
73.22
Tak přísahal Kozotan, že všechna ničení, jež po první rok bude činit na Fäliyë, ponese ve jménu Romälonově a jemu ta padlá místa zasvětí.
73.23
Odměnou Kozotanovi byla síla v boji, neboť Romälon odňal půlku svých jater a jedno ucho a nasytil s nimi Kozotana.
73.24
Tu velký plamen, tmavě rudý, vyšlehl na pařátech mocného draka, plamen nezemský, pocházející z Vnějšího světa.
73.25
Tu též dračí břicho pokrylo se hlenem černým jako noc, jenž měl podstatu v Temnotě a tím jedem mohl otrávit vše, co bylo stvořeno k žití.
73.26
A tak se stalo, že planoucí a jedonosný Kozotan jako odporné a nezastavitelné kladivo pomsty létal skrze bujné lesy a hubil je velice a nikdo ho nedokázal zastavit.
73.27
Pak zahladil všechno Stromstvo v Černozemi a trosky po slavných chrámech zanechal ve jménu Ducha Padlých staveb.
73.28
Tolik se nasytil lahodnou mízou bezpočtu stromů a všechny jejich šperky a čarovná díla požral, až sám se téměř zalkl.
73.29
Tehdy utišil svůj hněv a oheň jeho pohasl.
73.30
Pod pláštěm samotné Tarör, prastaré tmy, poté odletěl do neznámých krajin, kde zalezl do bezejmenné sluje, do tmy, ticha jeskyní a sladkého zapomnění, skryt přede všemi.
73.31
Jen spí, dlouhým spánkem a nechť i spí navždy, ale nestane se tak.
73.32
Neboť Osqaldin pro něj vytesal jinou destičku Fulon, dívaje se do času přicházejících.
73.33
Tehdy Kozotan znovu vyletí, až budou hrdinové těch časů unavení, slabí a zmožení, ať již vínem, dívkami či zahálkou.
73.34
Bude se pak sytit nádherami toho světa a snad se tehdy najde alespoň jediný bohatýr, jenž ho dokáže usmrtit.
Yonma'womaë'la'melëran
Osvícení dračího pokolení, a zrození moudrých draků
74.1
V těch časech se mnoho draků odklonilo od Holkronovy cesty a vyšli na světlo Slöynanu, i nabízeli pomoc. Také se změnili, nepáchali již škody, ani zle nesmýšleli.
74.2
Ti se pak zovou Alnarti'melëra, Pokorní z draků, totiž pokorní před Naulem a osudem světa.
74.3
Jsou pak mezi Alnarti'melëra drakové říční a modří, vousatí i žlutí, taktéž píseční, modraví, duhoví, křišťáloví, hvězdnatí a jiní, jako smaragdoví a rubínoví, stříbrní nebo vlnatí a nespočetní prazvláštní další.
74.4
Jejich pokolení je rozsáhlé, ale samotářské a též se řadí mezi pozdější Wu'melëra, neboť přicházeli v dalších věcích.
74.5
A Holkron je neměl v lásce, opovrhoval jimi, často se však o ně vůbec nestaral, a bylo tomu tak lépe, než kdyby se je snažil vyhladit.
74.6
Zpočátku ale musel být prvý jeden, kdo se polepšil.
74.7
Poté, co skončila Qandiriki'animelëru'fäliyen, mnozí z maníků naříkali nad zpustošenou zemí.
74.8
Plakali nad těly draků a nad roztříštěnými pozůstatky Stromstva, nad spálenou krajinou a nad páchnoucími jezírky plnými černého šlemu a jedu. Tehdy země dýmala nečistým kouřem.
74.9
Osskanta, dcera Kërova, syna Öronova, syna Holkronova, byla mezi těmi, kteří zaplakali nad tímto osudem jako první, a její srdce bylo pohnuté.
74.10
Přecházela po bitevních polích a sbírala ztracené plody mocných stromů, od každého jeden. Též sbírala do tykviček černou dračí krev, kterou země vydávala neochotně, jen výměnou za Osskantiny slzy.
74.11
I Osskanta plakala velice, a myslela na osud dračího plémě, na osudy plemen jiných i na krásu či bědy Naulu.
74.12
Snad ve své mysli se jí rodil obraz dokonalejší, než by podědila od svého otce, obraz pravé nádhery Naulu, jenž teprve měl za dlouhý přijíti.
74.13
Tehdy proklela svého praotce, Holkrona a proklela i jeho tvůrce, totiž Sirdiho a na tisíci místech v rituálech črtala posvátné runy svého neštěstí a hoře nad zlým osudem.
74.14
Tak se započala proměna části dračího rodu – a Osskanta byla první z osvícených.
74.15
Počala putovat pěšky po světadílech a zapřisáhle se vyhýbala bojům.
74.16
I tehdy, když k ní dopadaly střely nepřátel a její kůže krvácela. Ano, i tehdy, když jí mučily rány nemocné a nehojené, neboť její vůle sycená spravedlivým smutkem byla silná.
74.17
Rozhodla se totiž, že svým utrpením vykoupí hříchy svého dračího pokolení a jedině svým příkladem může posílit odhodlání dalších.
74.18
Sama Loynalë sestoupila, hebkou svou rukou pak vytrhala Osskantiny trny a střepy z ran, očistila od plísní a hnisů, a ve společných modlitbách, omýváni slzami, plakali nad nespravedlností světa.
74.19
Poté, již bez pochyb, Osskanta vyhledala všechny velké Stromské vládce, ale nejprve zavítala k Aymaliyonovi Nesmírokvětu.
74.20
Nebyla přijata, neboť Aymaliyon jí stále považoval za nehodnou jednání s Fäliyë a stín skutků Fäliyë'anta'melëranta byl příliš tmavý a příliš bolestný.
74.21
Tu však Aymaliyonův syn, Tesmoli'talmoli, začal brzy s Osskantou tajně rozprávět a poznal, že její srdce je čisté a pokorné, a že není sok, ale přítel.
74.22
I zhojil všechny její jizvy a opravil její šupinatou zbroj, až se skvěla jako zlatý šperk.
74.23
Po dlouhém čekání, po třiatřiceti letech v údolí Lokoli, nakonec Aymaliyon svolil vyslechnout Osskantu a přijal od ní dary a ona kráčela k němu přímo a Tesmoli'talmoli jí byl po boku.
74.24
Aymaliyon poté užasl, jak moudrá slova pokory a lítosti od této dračí paní uslyšel – i podivil se velice, když uviděl božská znamení Loynalë.
74.25
Hostil Osskantu po mnoho dalších roků a na svitky ze sušených travin jí nechal zapisovat moudrosti Fäliyë, jež byly nasbírány po věky předchozí.
74.26
Tak vznikla kniha Osvícení ve tmách, jež byla přepsána nastokrát a uložena ve všech částech Naulu, vždy střežená jedním z Alnarti'melëra.
74.27
Zove Yonma'womaë'Al'Wi'ikon.
74.28
Než nezachovalo se jich více než přehršle, neboť byly ty knihy zničeny v ohni a temnotě, ať již v bojích, pustošivými nájezdy nebo zlou vůlí toužící jen bořit.
74.29
Poté Osskanta navštívila též další Stromské vládce, než se navrátila zpět, k Aymaliyonovi, do údolí klidu.
74.30
Uzavřeli spolu dohodu mezi plemenem mírumilovných Fäliyë a plemenem Alnarti'melëra, o klidu, míru a pochopení.
74.31
Tehdy Aymaliyon společně s Osskantou vytvořili dvě koruny pro čelo svého přítele, jež poté nosili jako svaté stvrzení té smlouvy.
74.32
Ty koruny se zovou Kala'namoltardiyë a měly podobu mladých ratolestí, s jemnými lístky, propletených s jemnými drátky z oceli a ocelových kvítků, jako spojení dračího a Stromského smýšlení.
74.33
Než po čase se Sirdi dozvěděl od svých nohsledů o Osskantiných činech a chystal jí zkázu.
74.34
Avšak Osskanta byla již věhlasná mezi tvory lesa a též lesní ptactvo se dozvědělo, jaká lest je v plánu.
74.35
Samotný Holkron měl Osskantu vyhledat, vyzvat a v nerovném boji zahubit, i její tělo požrat.
74.36
To se také Osskanta dozvěděla, a hluboký smutek na ní padl, neboť věděla, že se blíží její konec.
74.37
Však vzpomněla na svou knihu, jež již byla tisíckráte opsána, a její srdce se uklidnilo, neboť její věčnost již byla zachována.
74.38
Též Alenwan Leturnatirë, Pán mučedníků, pro ni vytesal v Tildoronu nesmrtelnou sochu, s křišťálovýma očima a stříbrnou zbrojí.
74.39
Osskanta poté sezvala všechny mocné přátele a ty, kteří moudře shlíželi na její skutky, aby sledovali chystané dění.
74.40
Tu přišel Holkron a byl překvapen, neboť nevstoupil na pláň boje, ale spíše do údolí divadelního, kde již čekalo obecenstvo, z rodů Lepostiriyon, Oyöli i Fäliyë, ztichlé očekáváním.
74.41
Holkron zvolal, velmi roztrpčen odhalením plánu, který považoval za Sirdiho svatou lest.
74.42
„Osskanto, Osskanto! Prokleté, nehodné dítě našeho slavného rodu Melëra, jež si vezme zpět tento svět, zprotivila ses našemu velkému osudu, zbloudilas. Nebudeš již více pomáhat našim nepřátelům, nebudeš již více kazit náš velebený osud na tváři Naulu. Odejmu ti tedy žití ve spravedlivém souboji, jemuž se nevyhneš!“
74.43
A Osskanta odvětila:
74.44
„Nyní tedy hle! Na otce draků, jenž snad konečně zemře, jako musí zemřít každá skvrna na tváři krásného díla. A běda, neboť jeho duši, otrávenou zlem již od Sirdiho vzešlým, nesou ostatní Melëra také, snad i já. Avšak Osvícení ve tmách je mým poselstvím, jež mě přetrvá, i když můj osud je již jasný a snad je i pro mě léčbou.
74.45
A běda znovu, neboť to, co vidíte, jsou dračí cesty toho plemene, jež s sebou nese skutečné prokletí od časů nesvatého zrození.
74.46
Je-li Holkron skutečně drakem, pak se stydím, že jsem také toho rodu a zasloužím si zemřít. Bij tedy!“
74.47
I bil Holkron nebohou Osskantu, bil jí mocně a rychle, až jí ubil k smrti a učinil tak před zraky přihlížejících, než ti se zmohli a stačili zasáhnout.
74.48
A Osskanta sama pokorně přijímala rány, s duší klidnou, neboť jí zaštiťovala víra v dobro – a to je víra nejsvatější.
74.49
Přihlížející poté vyhnali Holkrona a Osskantu chtěli omýt a její tělo připravit na důstojný pohřeb, avšak byli vyrušeni.
74.50
Neboť samotný Osqaldin v tu chvíli přikráčel stařeckým krokem, tělo dračí paní vyzvedl po duhovém mostě a odnesl do říše Tildoronu, kde snad dodnes Osskanta odpočívá a pěje písně v sálech Horomandin.
74.51
Holkron se pak se s hřmotem odplazil, ale zápach zlého osudu, který na sebe tím činem přivolal, se již v jeho stopách nikdy neztratil.
Největší z děl starobylých Melëra
O čarovných dílech, které draci po sobě zanechali
75.1
Melëra nikdy neoplývali stejným uměním staveb, jako tomu bylo u Emani či Lükasëli, a nezdobili se tak pestře jako Sëlinnë, ani neměli takovou zálibu ve zpěvu a básních jako Fäliyë.
75.2
A jejich moc samotná byla jiné podstaty nežli Lepostiriyon, neboť ti byli svázáni s elementy Naulu.
75.3
Proto již zpočátku draci z Uti'melëra sídlili v jeskyních, neútulných, ať již pod horami, v bažinách, pod hladinou moře, či nechali si stavět hrubé hrady z neotesaných kamenů. Tu práci pak pro ně činili jejich otroci – a umění nadvlády a zotročení naneštěstí Melëra zvládali dobře.
75.4
Nedbalá byla jejich sídla a někdy i páchla a odporná byla na pohled, ale též hrůzná a naháněla strach, což bylo libé Holkronovi, alespoň zpočátku.
75.5
Však v ovládnutí kouzel se drakům podařilo dosáhnout mistrovství, z něhož poté čerpali nejen Wu'melëra, ale též zástupy maníků, jež se učily kouzelnickému řemeslu.
75.6
A díky nim byly dračí oči čarovné a srdce překypovala čarami, jakož i pařáty byly co čarovné meče a dech jejich byl nesmírný oheň, ba mocnější než ten z Lepostiriyon.
75.7
A s kouzly kráčí též tvorba a výroba čarovných předmětů, které byly darem světu a nutno říci, že často darem ušlechtilým.
75.8
Totiž ačkoliv Melëra jsou děti Holkronovy, nejsou všechna jejich díla poskvrněna Sirdiho osudem.
75.9
Tak to vždy bývalo, že dračí plémě se vzpíralo osudu a považovalo se výše prostých maníků, kterým Tildo vládnou, ať již neprávem, v tupé pýše, či někdy i právem.
75.10
S takovým smýšlením přichází též hrdost na své dílo a na místo na Naulu, a to se vždy odráží ve jméně, jež musí být pravé a trvalé.
75.11
Pohrdali vždy draci jmény stromů, jež jim připadala dětinská, ubohá a směšná.
75.12
Jméno Melëra muselo být jedinečné a muselo se skvět na praporcích jako zlatá slova na tváři nebes.
75.13
Pro tento účel pak sám Holkron vytvořil zlaté a ohnivé písmo Malar, jež užívá slov Domödi, ale tvar jejich je ukut ve smyčky a rohy dračí.
75.14
To písmo pak daroval svým dětem, ale umění jeho zápisu a čtení se pokusil pro ostatní skrýt, nicméně Oyöli se ho po čase přesto naučili.
75.15
Písmem Malar pak Melëra psali svá jména na stěny jeskyní, do písku pláží, na hrubé korouhve a též do těl svých padlých nepřátel.
75.16
Nejmocnější artefakt vytvořil Kanrëmo Přemyslný, totiž Similay'tëya'portomë, Časoprázdnou korunu.
75.17
Nositel koruny dokázal procházet pláštěm Tëy, jen po malých krůčcích, anebo se zcela zastavit. Konečné tajemství tohoto artefaktu je však skryto.
75.18
Koruna je zapomenuta, ale nikoliv zcela ztracena, neboť Kanrëmo jí vložil na čelo své milované Ugastinë, o čemž zpívá trpká píseň o lásce a oběti, Aläwi'rölna'folë – a ta je plná slz i naděje.
75.19
Mocný z Melëra byl Wutränol Čarodějník, syn Wulkanin, dcery Sselmiky.
75.20
A on ovládl, prozkoumal a sepsal Sedm svitků kouzel, Sedmero Arcičar, jež do té doby neovládal nikdo, či pouze Huna z Lepostiriyon.
75.21
Třetí z Arcičar je legendární, totiž Owoliyë'nelmor, Pokynutí vlády. Kdo toto kouzlo ovládá, tomu postačí prstem ukázat a dokáže zlomit vůli svobodného, přerušit štěstí vyvoleného a zastavit život šťastného.
75.22
Též šesté z Arcičar je neslýchané, totiž přikázat drakovi, a to se zachovalo do pozdějších časů.
75.23
Zove se Melëroya'nelmor. S ním je možné změnit dračí mysl tak, že Melëra zůstává bezbranný a stává se přítelem toho, kdo toto podivné kouzlo ovládá.
75.24
Avšak čtvrté z Arcičar bylo tak mocné a nesmírné, že nakonec Wutränola zahubilo.
75.25
Zove Undoguyë'nelmor.
75.26
S tímto kouzlem totiž nebohý Melëra otevřel bohapustou štolu mezi Naulem a Vnějším světem, jež vyděsila všechny Tildo.
75.27
Tehdy Hidrandë vyslal Molhona, aby Wutränola pohltil. Stalo se tak, neboť Molhonovu tlamu nemůže zadržet nic.
75.28
Ale Molhonovy dny tímto činem byly sečteny, jak bylo předpovězeno Aldo v počátcích světa. Kůže Molhonova a duše Wutränolova pak zacelila díru do Vnějšího světa.
75.29
Všechna ostatní z Arcičar jsou zapovězená či neznámá. A Tildo je neprozradí.
75.30
Velkým kovářem byl Ghon Zvonohlas, jenž nadevše miloval ostré zbraně podobné spárům a tesákům dračím, ale z podivných kovů vyrobených.
75.31
Při svém kování užíval spíše čarovné síly, než umění paže a do výrobků zaklínal svou duši, již během tvorby – a to umění se mnoho kovářů v pozdějších časech pokusilo napodobit.
75.32
V jistém boji udeřil smrtelnou ránou Pelyn'wümim Törir Ocelopaži, a zabil tuto Lepostiriyon z Huna. Z jejich kousků pak vyráběl mnohé kouzelné předměty, ale z jejího srdce vznikla zbraň mocnější nežli meče Nalma – totiž Kolmosör – Duchovní meč.
75.33
Kde se nyní Kolmosör nachází a zda ho někdo dosud třímá v boji, není známo.
75.34
Největším z křivulníků byl Akarmazagnus, syn Kolhodona, syna Farnirova a on se stal božstvem v očích těch pozdějších, kdo sami vařili lektvary a utrejchy louhovali.
75.35
Neboť teprve Akarmazagnus se sám naučil, bez pomocí učitelů, tajemství varby lektvarů, jež spoutávají sílu Yoltaen, v nápojích drobné významnosti, stejně tak jako v nápojích nesmírných.
75.36
Své poznatky zapsal do Telehta'sorumi'wi'ikon, Knihy svobodných pout. Kam však tato kniha zmizela v pozdějších časech, není známo, avšak mnohé z kapitol se zachovaly v opisech.
75.37
Ssagarot Neporazitelný vytvořil velkou zbroj pro dračího válečníka, která padla na těla různé velikosti. Nejprve jí užíval sám a vysloužil si s ní své přízvisko. Později též jiní dračí bojovníci měli tu čest jí obléknout.
75.38
Ta zbroj se zove Endimarönë. Žádná zbraň ani element jí neproniknou a její nositel nemusí nikdy spát, neboť je vždy plný síly.
75.39
A Giyasunket byl zvaný Časohrad, Syn Seltondy z Tewo'melëra. To on vytvořil sedmero čarovných kamenů, Falümitra'föstinnë, jež byly vloženy do velkých staveb, velkých paláců, chrámů či pevností.
75.40
Ty stavby se pak skvěly novotou a nepodléhaly zkáze, ani po mnoha letech, a jejich praporce i bílé zdivo zářilo do dáli.
75.41
Též Kagagüst byl mocným křivulníkem a jeho činy budou zmíněny později – to on daroval světu lektvar, se kterým bylo možno postavit létající stavby – ale jeho schodiště Marmun'kolfayntë bylo bohužel ku zlému účelu.
75.42
Wärkandira ve stáří sepsala mohutnou knihu, jenž čítala sedmkráte sedm svazků na zlatých stranách tepaných drobným Warnem. Do podrobností pojednávala o životech všech tří velkých dračích prastarých rodů. K té knize, jen se zove Ardah'melëriya, se obraceli mnozí, jako ke zdroji vědění a také oprávnění k moci, zvláště ti z Wu'melëra.
75.43
I jiné čarovné předměty a dosud neznámá kouzla draci vymysleli a sestrojili, ale jejich plný výčet by vyžádal jinou knihu.
Lükasëli a Mindo'landa'welen'dontë
O vzniku Zvěroměnců a jejich matkách zrození
76.1
A hle! Jaký svět byl v dobách Melërao'lënwa!
76.2
Pod hvězdami ševelí Fäliyë, Mëlü roznášejí jejich písně po pláních travin, kde se pasou koně a ovce. Fö se Slöynanem letí bez zaváhání po modré obloze a v Tildoronu Lümindon rozdává rozkoše všeho zrna.
76.3
Takový byl svět dříve a takový bude až do konců dní.
76.4
Po mnoha letech panování Melëra, když jejich říše byla veliká a stály mnohé dlouhé mosty, rozlehlá sklepení a hrubé, neotesané věže, kdy Fäliyë též měli místo na zemi, ale nesrovnatelně menší, shlédl Hidrandë na Naul a pravil:
76.5
„Hle! Fäliyë stojí jako naše děti a síla jejich se zmenšila. Spí jako Fälinkon a již spící se rodí. Melëra tu jsou a jejich moc je veliká. A není snad dětí našich málo? Máme snad nechat svět jen drakům? Pravím, utvořme tvory, maníky dobré, aby se usídlili mezi kořeny a kmeny, aby vystavěli sobě chrámy pevné a jeskyně třpytné, aby se proháněli po rovinách, a aby byli v duchu silní. Budou to Dolmondan Sëli a Plüta Andalin'dawünë, Yasë a také Malhondor. Neboť oni budou dokonalí ve své proměně, kdy se zjeví jako našemu snu podobní, ale pak zas budou jako mnozí ze Sëli. Neboť takového vzezření budou, aby byli na pomezí našich podob a podob Zvířatů, kterých je bezpočet.“
76.6
Neboť již dlouho před tím Hidrandë rozprávěl o tom všem na poradách s ostatními Tildo a zvláště pak s Osqaldinem, jenž poznal věci, které přijdou.
76.7
A studnice Müyë'äyinnë, jenž pocházela od Üminden, nyní byla otevřena – i mocná hudba z ní vycházela, i mocná záře se nad ní jevila.
76.8
A tak byli stvořeni Lükasëli, Zvěroměnci, a jejich měl být věk další, avšak nebyl.
76.9
Neboť pravil ještě Hidrandë takto:
76.10
„Jako čas jiných přijde a budeme shlížet na příchozí jako na naše děti, také tito jsou stvořeni k myšlence naší, ať již nedokonalé, neboť obraz všeho poznání je k nedosažení. Jak Mëon, tak Melëra i Fäliyë jsou výtvorem našim, a ještě skvostnější budou Dolmondan Sëli, schopni najít mnohé a bezpočetné skuliny, jaké náš svět dosud skrývá. Taktéž draků se nezaleknou a nedovolí jim, aby zaplnili svět, podobni ohnivé bouři.“
76.11
A tací vznikli Lükasëli – blízko již jsou obrazu v boží mysli, o jakém sní Tildo a Vasë, a který bude po čase. A přeci takoví nejsou, neboť měli býti více než to a ze starých časů jim byla dána možnost se proměnit ve zvíře a měnit se zase zpátky.
76.12
Neboť to je přeci správné a dokonalosti podobné, jakkoliv budoucnost ukazovala jinak, neboť vždy srdce a mysl měly větší váhu, nežli ruka a plášť.
76.13
Jejich první podoba byla zvířecí, a přeci poněkud jiná, snad divočejší, jindy sna velkolepější; a byli to medvědi, vlci a pumy, ovce, koně a kozy, také malí byli, jen jako myšice či kočka.
76.14
Druhá jejich podoba byla na Naulu nová, totiž nabývali vzhledu jako pozdější maníci, trpaslíci či lidé.
76.15
Takoví totiž často bývali ve svých podobách Tildo nebo Vasë a jejich Alnë.
76.16
Ale ani jedna z podob není pravá, odlišná je od Sëli prastarých, i pozdějších zvířat, a odlišná je i od těch ras, které jsou nyní na světě, ačkoliv často k nepoznání.
76.17
Nikdy nevznikli Lükasëli z podoby ryb, ba ni z opeřenců a taktéž nikdy nebyli podobni havěti všeliké, či zeměplazům, žabám ani krtkům, luskounům, velrybám, delfínům a mnohým jiným.
76.18
Na počátku bylo stvořeno na sedmdesát sedm matek, každého rodu jedna a jejich lůno bylo plodné a posvátné. Skrápěno bylo semenem zvířat a Tildo i Vasë, aby dalo životy mnoha pokolením toho rodu, jakého byla matka.
76.19
Ty matky se jmenují Füfusëli a vyšli v podivných podobách ze studnice Müyë’äyinnë, avšak záhy poté se proměnily ve svaté chrámy, odkud vycházela pokolení Lükasëli.
76.20
Chrámy ty jsou dnes ukryty v nitrech hvozdů nebo hluboko v jeskyních, a většina je prastará, z dávných časů, ale pak také vznikly i nové.
76.21
A chrám ten není toliko budovou z chladného kamene či omšelého dřeva, ale je to rozložitá dýchající bytost, jež je obdařena velkou silou, ale také je zároveň zranitelná a toužící po ochraně.
76.22
Nejslavnější z těch chrámů-matek je pak Elwuntoran, jehož sto komnat a dvě sta bran je vpleteno do kořenů hory Plöy.
76.23
Lükasëli bývali ve všech časech houževnatí a někdy sveřepí, jindy zase veselí a nezlomní. Pamatují ještě ve svých myslích na doby ústrků a strachu, kdy se v počátcích museli plížit tmavými stíny a schovávat se v norách.
76.24
Neboť počátky Zvěroměnců byly divoké a plné strádání.
76.25
Bylo na Naulu ještě mnoho draků a stromů a jiných tvorů, maníků, Lepostiriyon a Alnë, kteří nenechali Lükasëli volně se šířiti po zemi, ač mnozí jim též pomáhali.
76.26
Totiž Lükasëli chtěli také požívat vody z pramenů, úrodné země, ovoce ze stromů a masa jiných zvířat. Příliš malí a nicotní byli v očích draků, jindy zas všeteční a nenechaví pro klidnou povahu Fäliyë – kteří, kvůli nedůvěře v draky, v tomto mladém plemeni viděli možnou hrozbu.
76.27
Avšak praví se, že Lükasëli též dostali od Tildo mnohá skrytá požehnání a jejich kroky byly provázeny šťastnými událostmi, takže unikli hladu, svárům a nástrahám.
76.28
Damodäyna'füfu byla první a jediná matka-chrám, která uzřela nutnou a požadovanou cestu požehání svému rodu a odložila své břímě plození.
76.29
Pohroužila svoji plodnost do sebe, aby získala čarovnou moc a od těch dob již nemohla zplodit potomků, nýbrž se mohla věnovat osvobozování Zvěroměnců. A tepala v ní velká síla, totiž magická a z dračí mysli získala kouzla a od stromů umění.
76.30
Přijala tělo, nyní nepodobné chrámu, zároveň také ani nepodobné jinému zvířeti, zpola zlatě srstnaté a pestře barevné, s mnoha zářícími parohy a mnoha očima, hledícíma klidným pohledem. Sedmnáctero roztodivných nohou jí neslo po krajině.
76.31
Od rodu ku rodu chodila a hlásala svobodu Lükasëli a učila je jazyku, písním a kouzlům.
76.32
Al'Damo'däyna'sëli'lundon se nazývali pak tovaryšové prorokyně a ti pokračovali v jejím dobrém díle; jejich Řád byl vznešený a hlavním pilířem byla moudrost a odvaha.
76.33
Největší z Al'Damo'däyna'sëli'lundon byl Iwanday, medvědí Zvěroměnec. Žil velmi dlouho, neboť jeho silou byl život plný odpírání a měl také nezlomnou vůli.
76.34
Sepsal jazykem Domödi a písmem Boyi slova a činy prorokyně Damodäyny a připsal k nim také množství slov jiných tovaryšů a své vlastní.
76.35
Vytvořil tak Peltagroh - Knihu učení Zvěroměneckého. Ta měla jedenadvacet svazků a pestré byly její osudy skrývání a znovuzrození. Peltagroh je svatá kniha Lükasëli a je v ní velká moudrost, totiž zápisky dob starých, jež se nikdy nevrátí.
76.36
Však ne všichni si vzali z učení náležitý kus. Silní a tuzí si brali esence vědění toliko jako doplněk k síle a hbitosti, příliš přímí, toporní a tvrdostí spoutaní se naučili málo.
76.37
Jiní zas pochopili cestu a sáli ze světa čarovných mocí jako z kmene sladké mízy, neboť byli pružní a poddajní, jak je jedině možné na cestě mudrosloví. Odměnou jim byla sláva ducha a umění nad umění.
76.38
Od těchto starých dob je v duši Lükasëli ukryta nenávist, mírná, jindy zas ohnivá, proti všem utlačovatelům, kteří brání v životu podle jejich přání.
76.39
Je ta nenávist spíše jako strach a zákeřnost a skrývání se v tichosti posmutnělých hvozdů, jako bývají rosomáčí Zvěroměnci. Jindy je rychlá a bez slitování a burácí silou hromu. Proto tací, jako býčí Zvěroměnci, neznají strach a ze své podstaty se vrhají do ztracených soubojů a krvácejí ve svobodobojných půtkách. A svobodou jsou Lükasëli pověstní.
76.40
A od těch starých dob mají Lükasëli v duši také nezlomnost a velkou houževnatost, neboť museli z bahna po staletí stoupat do výšin a přít se s velikány Naulu. Tildo jim přitom často dávají sílu.
76.41
Však běda! Jedno Lükasëli chybí a to láska. A hle - kruté opomenutí se jim dostalo, když Tildo tvořili nové syny a dcery boží. Zvěroměnci se totiž nemilují a neplodí společně potomky, rodí se ve svých matkách, Füfusëli Anta'london, Zvěroměneckých chrámech.
76.42
Avšak Füfusëli nechybí něha a nechybí ani vášeň, ale hluboký cit, který obejme srdce a nevpustí zoufání do mysli. Ti, kteří bývali citliví a vznešení, se často chtěli tomu citu naučit, vždyť Fäliyë ho znají a Lükasëli měl být odepřen.
76.43
Nejsou sami v tomto hledání, vždyť již Kumtak Tarsuntirun hledal nejvyšší z citů.
76.44
To hledání se nazývá Mindo'landa'welen'dontë a je krásné i smutné zároveň. Takový pátrající se nakonec smrti přiblíží, a také nejjasnějším paprskům, hřejícím jako mladé a neposkvrněné paprsky Slöynanu, a štěstí se již zdá na dosah ruky.
76.45
Avšak praví se, že nikdy žádný z Lükasëli nemůže dosáhnout té velké lásky, jakou si mezi sebou rozdávají Emani a Turüh z pozdějších plemen.
Řemesla Lükasëli a jejich učitelé
O tom, jak se Zvěroměnci učili řemesla od božstev
77.1
V jasných paprscích Fö přistoupil Agätë, Pán polních úrod, jako první k mladým Lükasëli, k jemným z jejich rodu, k myším, ježčím a poletuším Zvěroměncům. Učil je nejprve, kterak v brázdy vlhké půdy vkládat semena chutných kořínků a semena trav, jež oplývají klasy.
77.2
Zaradoval se velice, neboť mladí Lükasëli dychtivě hltali jeho slova a on konečně našel plémě hodné jeho učení; neboť dříve takových tvorů nebylo.
77.3
I žehnal jim velice a první pole byla úrodná.
77.4
Tak povstali na zemi první zemědělci, jež vždy byli stálým, neochvějným kořenem všech pospolitostí, avšak také vždy shrbeni pod prací všedních dnů.
77.5
A jiní zas poznali sílu plození šťavnatých tkání dužnatých bylin, které si zamilovali. Tehdy dávali přednost velkým a zralým plodům a naučili se umění šlechtění a sadařství, které hojně rozvíjeli, než je velká válka pohubila, i s jejich znalostmi.
77.6
Ne všichni chtěli orat a sít, neboť bylo jim od přirozenosti potřeba masa zvířat.
77.7
Tu prosili Täyirndë, aby jim dala svolení, nasytit se na mase spravedlivě padlých, kteří k padnutí byli stvoření. A ona pokynula svému synu, Daelosovi, Pánovi všech honců, aby učil nové plémě umění lovu.
77.8
Daelos přinesl k Lükasëli kopí, jímž se vrhá a bodá do srdcí. A naučil je vyrobit luk s hbitými šípy, jež jsou rychlejší než prchající srna, než bystrý sokol.
77.9
Naučil je také mistrovské ráně do srdce, rychlé smrti, jež je ozdobena hrdostí a pokorou vůči nebohým. Od těch dob je dobrým lovcem jen ten, kdo zabíjí rychle, a má na paměti zákon života i smrti k nasycení.
77.10
Neboť prokleta může být ta rána, která zvíře, či maníka neskolí hned, ale nechá ho trpět v krvi. Zvlášť pod korunami Fäliyë je ten čin špatně vnímán Alnë lesa.
77.11
Avšak některým hroším a vydřím Lükasëli se nelíbily rychlé zbraně a zároveň milovali šťavnaté maso ryb, proto pěli písně u jezer a řek, potápěli se a rukama neohrabanýma lapali rybky.
77.12
Než pak Awantäniyë, Paní řek, se nad nimi slitovala a ukázala jim tajemství sítě, jež loví ryby bez plahočení, ale nikoliv bez práce.
77.13
Též v těch časech se nejprve vydří Zvěroměnci naučili užívat ohně a dýmu k vysušení těch rybek a uzená masa z jejich kuchyní pak patřila k nejlepším.
77.14
Však tu přišla též Silnufira, Alnë z plemene Welisonova, jež byla právě zrozenou bohyní a dychtila nové plémě naučit tkát látky překrásné.
77.15
Tehdy teprve se naučili Lükasëli stříhat vlnu ovcí a máčet vlákna kopřiv nebo lnu, aby z vláken pak ponejprve ručně, později také na přeslenu hrubá vlákna předli.
77.16
A Noykim, Paní barevných luk, darovala sušené květy s výraznou barvou, aby ty upředené nitě krásnými a barevnými se staly.
77.17
Pak vlákno k vláknu, nyní již pestré barvami, nejvíce pak lehkonozí, býložraví Lükasëli sobě skládali, aby pak tkaniny neumělé, ale přesto krásné, sobě vyráběli. Podobny byly pak rozkvetlým loukám, ku potěše všech dobrých bohyň.
77.18
Avšak pro zpěv a tanec nepotřebovali Lükasëli pomoc božstev – totiž zpěvu se naučili od Fäliyë a tanci se naučili při vzájemných setkáních, ovlivněni omamnou mocí hudby.
77.19
Nicméně velká a prostorná obydlí, která by je jistě naučil stavět Andro'satinda'london, Zvěroměnci odmítali. Milovali totiž spojení s lesem, loukou pobřežím a skalou – v tom se vraceli ke své zvířecí osobnosti.
77.20
Proto trávili své životy často v jeskyních či norách a doupatech, i když zdobených, libě vonících a čistých. Jindy si zase stavěli ze dřeva, kůry a listí, či snad z kůží nevydělaných prosté chatrče. Velké domy a paláce, hradby a věže jim byly cizí.
77.21
A hle! Lükasëli byli první, kteří poznali vzácné kovy, zvláštních vlastností a již z počátků světa opředených divotvornými kouzly.
77.22
Arciže kovy sloužily již tvorům dřívějším, ale v jiném duchu. Mëon se v ně oblékali a zdobili svá těla, ale nekuli je, a mnohé opomíjeli. Někteří Lepostiriyon také znali tajemství bájných kovů, ale spíše je milovali svým prastarým citem, než aby je svazovali a proměňovali.
77.23
Fäliyë svět kovových úlomků nenáviděli, neboť velmi ubližoval jejich tělům. A nakonec Melëra vládli raději slovu, čarodějnictví a ohni, spíše než kovům.
77.24
Ponejprve Ormorin, Pán horníků, ukázal medvědím a ovčím Zvěroměncům tajuplný svět podzemních chodeb, štol a slují. Ukázal jim, kterak z nitra hor uzmout sobě v potu tváře pramen stříbra a později svatokovu.
77.25
Avšak teprve Aldari, Pán drahých kovů, je naučil tepat ze stříbra tenké pláty nebo jemné řetízky.
77.26
Neboť Nalmo nejprve odmítl Lükasëli a nechtěl je učit, proto umění oceli bylo mezi nimi dlouho neznámé. Možná právě proto si osvojili zpracování drahých kovů ještě dříve.
77.27
Však píle Lükasëli byla větší a mocní jejich čarodějové pozvolna objevili další kovy, dychtiví po poznání. Tak se nakonec naučili zkout černocel, masokov, nesmírželezo, čarostříbro i věčnokov a mysliměď a jiné, velmi vzácné a podivné substance Naulu.
77.28
Ta umění vždy byla pro další plemena velkým tajemství, ačkoliv Turüh je dobře znali. A také dobře střežili.
77.29
Také trvalo dlouho, než Lükasëli dokázali všechna ta umění zvládnout mistrně, aby ve výhních ze žuly, žhavením černého kamene, pod dechem elementárních bytostí a pod silou povstalých soch vykovali první zbraně a zbroje, jež snesou bitev s draky.
77.30
Z těch časů zbyly dary převeliké, jež tvoří srdce velkých pokladů, čarovné meče, zbroje, prsteny, nože, řetězy, ale také čarovná lana, spony, jehly, kalichy, měchy a nástroje, jejichž síla je podivuhodná.
77.31
Škoda jen, že jich tolik leží ukryto na neznámých místech, v hrobkách, na dně moří a jezer, v pustých jeskyních, či v jámách zbylých po velkých bitvách.
77.32
Tehdy byly položeny prastaré kořeny všech řemesel. Ale běda! Mnoho z těch znalostí je ztraceno, hluboko pohřbeno, či zapomenuto.
77.33
Emani, první z lidí, se mnohé od Lükasëli naučili, ale zdaleka ne vše. A protože mistrnější v práci s kovy byli vždy Turüh, jejich se pak stalo zpracování čarovných kovů.
77.34
Z časů Lükasëli též pochází zvyk Ewlami'tärüya, kterým se ale také říká Tärü, totiž Svaté poutě.
77.35
A stovky svatých poutí Lükasëli vymysleli, když v modlitbách rozmlouvali s božstvy, především však s Alnë a také s některými z Vasë.
77.36
Tehdy prosebník sám, či ve skupinách, nezřídka i velkých, opustil svůj majetek, byl-li nějaký, a též opustil své stálé místo, a na měsíce, ba i roky, se všichni vydali na dlouhou pouť, plnou modliteb a odříkání.
77.37
Cílem ale nebylo toliko se modlit a projasnit svou mysl, ale též spatřit místa nevídaná a osvěžit své vědomosti návštěvou posvátných míst. Těch bylo po takové cestě bezpočet, většinou jen zdobný kámen, či ze dřeva vytesaná socha. Některá místa však nabývala podob velkých kamenných staveb, či skvostných chrámů.
77.38
Všechna taková místa na svatých poutích se nazývají Ütadon'täyümë.
77.39
A nejpilnějšími učedníky těchto umění Ewlami'tärüya byli Emani, v pozdějších časech.
Falasöl a Lükasëliya'olmiri
O hrdinovi Falasölovi a o jeho velkém pokladu
78.1
Tehdy povstal nejproslulejší z Lükasëli, a věru, i za zlé skutky své byl proslulý, stejně tak jako za ty, jimiž poté smýval svou hanu.
78.2
O něm pěje píseň Falasölya'folë, ale zde toliko vypovím pouze hrubý děj.
78.3
I považují někteří Falasöla za hrdinu, jenž prozřel a napravil své chyby – a jiní zase nikoliv, neboť hrdinou se nestal ani později.
78.4
Byl z rodu rysoměnců a již od zrození ve zdobném chrámu Füfusëli velmi toužil po zlatých a drahokamenných pokladech.
78.5
A poklady kovové pak pocházely z říše Alwamayny – a ta o ně tolik nedbala – ale poklady drahokamenné byly ukryty pod kořeny hvozdů a v pokladnicích pustinných tvorů a ti je často střežili.
78.6
Neboť vzácné krystaly s sebou mohou nést též velkou moc pro čarodějníky, umí-li jí využít.
78.7
Falasöl nesnášel cestu pokory a nechtěl trávit svůj život mezi kořeny stromů či ve skromně zařízené noře, ale snil o věžích a palácích, jejichž služebníci by poslouchali jeho rozkazy.
78.8
Tak Falasöl putoval, jinde se zase plížil a skrýval, se svým vakem na zádech a vak ten rostl, plný překrásných drahokamenů. Ale svému snu nebyl o mnoho blíže.
78.9
Vak Falasölův byl poté očarován, a zove Lastrowë. Směstná se do něj mnohem více, než by mohlo oko odhadnout.
78.10
Tu Dëyela, dcera Holkronova, lstivá, jež se boje stranila, se setkala s Falasölem a nikoliv náhodou. I rozprávěli spolu.
78.11
Tu Dëyela pravila:
78.12
„Společně vytvoříme palác pokladů, jemuž budeš vládnout ty, mocný a moudrý Falasöle, který jsi prozřel. Puzení tvé, dané samými bohy, je požehnáním ve velkém díle, jež přijde. A já budu strážce všech pokladů a též tebe, neboť jsem Melëra a dštím oheň. Všechny poklady, jež poté vztyčíme jako památník naší nesmrtelnosti, nejsou stvořeny pro to, aby hnily pod kořeny stromů, ani nejsou skryty navždy, ale pouze do doby, než vyvolení je v píli naleznou.“
78.13
A Falasöl byl omámen dračí řečí a přitakal: „Moudře pravíš.“
78.14
A Dëyela zasela zrno lži: „Avšak na prostou práci, bohům milou, musíme odchytit ty, kteří nevěří tvému svatému úkolu a nechat je prozřít – prací pak zušlechtit. Každého úplňku přivedeš jednoho maníka lidu svého, aby nám pomáhal.“
78.15
Tehdy Falasöl uvěřil té představě a z vaku Lastrowë vysypal své vzácné poklady do jeskyně Sumuntra, kde Dëyela dlela.
78.16
A nebyla tam sama, též její syn Werendamor a dvě její dcery, Moywardona a Penegrodona, tam přebývaly.
78.17
I ve lži se uklonili všichni.
78.18
Avšak Falasöl se nezalekl, nýbrž byl pyšný na svou velkou stráž. Toho dne přivedl v poutech svázaného prvního Zvěroměnce svého rodu, jako prvního otroka.
78.19
Velké loupení pak počalo a unášení, neboť kouzla draků Falasölovi pomáhala, též jejich čarovné předměty a lektvary.
78.20
Lastrowë byl nenasytný a lačně polykal poklady, jež Falasöl sbíral, a zřídka s povolením svých vlastníků, když se v nocích kradl na místa zapovězená.
78.21
Jeho duše byla lačnější než Lastrowë.
78.22
Tak kradl drahokam po drahokamenu, a nebál se ublížit těm, kteří chtěli žít v míru, i nebál se zapálit stromy a vymlít úrodnou zemi, aby se dostal pod kořeny stromů.
78.23
Tam nacházel ne pouze drahokameny malých rozměrů, ale též velké opály, či barevné krystaly, které ani nedokázal sám uzvednout.
78.24
V jeho vaku a na smycích tažených otroky z jeho rodu, převážel poklady na jedno místo a dračí lži ho utvrzovaly, že jeho jednání je správné.
78.25
V jeho snech se viděl na vrcholku zářící věže z krystalů a zlata, kde ozdoben šperky vládne své počínající říši, mocné draky maje jako své věrné spojence.
78.26
Dëyela pak byla bez práce a spokojená, se svým pokolením. Řady otroků, nyní již ponížených a bez naděje na spasení, se rychle rozrůstaly, stejně tak jako poklady v jeskyni Sumuntra.
78.27
Tehdy počali otroci z řad Zvěroměnců kutat hlouběji, neboť již jeskyně byla po okraj plná třpytného bohatství.
78.28
Po mnoha letech tak povstal velký, legendární poklad, jenž byl zvící velké hory, ale zanořené pod povrch, poklad, jenž tepal vlastním životem.
78.29
Ten poklad je zván Lükasëliya'olmiri a není na světě většího. Možná Alwamayna ve svých sálech drží ozdoby ještě nesmírnější, ale nejsou nazývány pokladem, jak to vnímají maníci pozdějších časů.
78.30
Po nějakém čase již Falasöl nevycházel na svět, ale jen se těšil ze svého nashromážděného bohatství a často se jím obklopoval.
78.31
Usínal nepokojným spánkem, mezi mihotavým světlem blyštících se krystalů a nevrle spílal otrokům, kteří dál kutali, třídili a zapisovali poznámky o nabytém majetku.
78.32
Tak nakonec Falasöla přemohl Ayamastë, Spánek podstatový a spal by nadále, ale závan osudu ho probudil, aby litoval.
78.33
Tehdy pohlédl na sebe do zrcadla, a zděsil se své vlastní podoby, i svých činů.
78.34
Neboť nevěděl, jak dlouho spal a kolem uzřel tisíce mrtvých svých druhů, ze všech sedmdesáti sedmi rodů Lükasëli, jež zahynuli hladem a vyčerpáním, jejich těla vysušená a poházená ve zmatku.
78.35
Ochlazen a vyléčen spánkem nesmírným, hořce zaplakal ve svém prozření.
78.36
Tehdy procházel okolo nich a dotýkal se jejich těl, i žádal je odpuštění a sliboval nápravu. Leč životy jejich již nedokázal nahradit.
78.37
I proklel se mocným prokletím, které ho, společně s jeho neutuchající vůlí jít dál, uvrhlo do stavu Neumírajícího.
78.38
Vystoupil z jeskyně a odešel jako Sulkaronë do divočiny, nahý a s hanbou v duši.
78.39
Kam se ale ztratili draci, kteří Falasöla podporovali, není známo, ale možná zbloudili v bitvách se Zvěroměnci, které mezitím přešly; a možná ti draci i padli.
78.40
Praví se, že Falasöl se vrací na místo, kde leží Sumuntra; a to místo je jiným neznámé, neboť Dëyela se svým pokolením ho ukryla, pro časy, kdy se vrátí, ale nestalo se tak.
78.41
Též se praví, že vždy o úplňku Falasöl naplní svůj čarovný vak až po okraj těmi převzácnými poklady a pak je roznáší po celém Naulu, i daruje je rozličným Zvěroměncům; a prosí o odpuštění.
Melërka'rütosë a Lükasëliya'olkonirdë
O útlaku dračího plemene vůči Zvěroměncům a jejich houževnatém odporu
79.1
Tu Lükasëli se rozběhli do všech koutů světa a sedmasedmdesát jejich rodů sobě nalézalo místo k životu, i skromná obydlí, ačkoliv ztěžka a postupně.
79.2
Fäliyë již dávno spali, i když ne všichni a Melëra se radovali nad svými vítězstvími.
79.3
Tu Tasinator, syn Holkronův, který již byl v té době otcem, se nezdráhal otevřeně hanět Lükasëli, neboť v nich uzřel velkou sílu a moc podrýt dračí plémě.
79.4
Putoval pak mezi panstvími Melëra a vyzýval k otevřenému nepřátelství ke Zvěroměncům, označoval je hanlivými jmény a nazýval je krysami, ovády, štěnicemi a ropuchami jedovatými, jež všichni v norách se zákeřně skrývají a nemoci roznáší.
79.5
Však nepřátelství to bylo převážně jednostranné, neboť Lükasëli chtěli jen zaujmout na Naulu též místo, které jim Tildo nepřidělili; a Melëra byli pro ně toliko překážkou, vedle které se musí naučit žít, a nikoliv s ní v nenávisti bojovat.
79.6
Tak nastal Melërka'rütosë, Dračí útlak, jež nakonec předcházel pádu, jak to vždy s pýchou bývá.
79.7
A věru, mnozí z rodu Melëra se přidali k učení Tasinatorovu, a ten se nakonec nazval Metlou Zvěroměnců, i usiloval o velké vyhubení, potření nově příchozích Lükasëli.
79.8
Sám o sobě smýšlel jako o velkém prorokovi, jehož úkolem je pozvednout dračí plémě ještě do větších výšin – a Holkron sám byl s tím spokojen.
79.9
Tehdy Lükasëli pochopili, ač postupně a po mnoha letech, že jejich místo na světě nemůže být dosaženo toliko chytrostí a mírovými cestami, ale že sami Melëra si zvolili cestu hněvu a zlých činů.
79.10
Avšak toto poznání bylo vykoupeno životy desítek tisíců nebohých.
79.11
Mnoho ze Zvěroměnců se později vzdalo myšlenky na vlastní domov a vlastní pole, vyměnili rybí sítě za luky se šípy a z bronzových svícnů a sošek vytavili čarovná kopí a ostré šavle.
79.12
A hle! Nelibě se na to dračí snažení dívali Vasë, jakož i někteří Tildo, kteří dokázali rozpoznat skryté cesty Lükasëli.
79.13
Tu Hidrandë pravil:
79.14
„Kdo jsou ti z Melëra, kteří pokrucují naše panství Naulu k obrazu svému? Kdo jsou ti, jejichž síla je veliká, ale rozrůstá se jako plamen v seschlém olivovém lese? Dříme v nich poselství Sirdiho a tomu tak nikdy nemělo být. Avšak nepřísluší nám vládnout tak, abychom mocnou rukou toliko bez ustání trestali naše maníky, aby pocítil toliko hněv vždy, když se chystá svár, či již propuknul. Avšak naše děti, Lükasëli, nemohou zůstat bez darů, které by jim pomohly přestát toto dračí utrpení a najít si místa k životu podle jejich přirozenosti, s bylinou, masem či plody rozličnými. Proto pravím, ohlasme světu, že Tildo jsou přátelé Lükasëli!“
79.15
A tak se stalo. Ve výhních Hal'niyenulten, v Tildoronu, kde kováři trpělivě pracují pod vedením Niyenult, bylo vykováno na sedmdesát sedm prstenů, sedmasedmdesáti kameny zdobených a každý měl jinou barvu, jež se nejvíce podobala podstatě toho rodu Lükasëli, jemuž prsten připadl.
79.16
Ty prsteny se zovou Läwiyënka'pelüstarë, avšak nemají žádnou čarovnou moc, než takovou, že nikdy nemohou být ztraceny a nikdo je nemůže zničit.
79.17
A jejich úlohou nebylo posilovat sval, ostřit meč ani zažehnout nová kouzla, ale vlít naději do duše, posílit pevné odhodlání a přidělit svatou povinnost těm, kdo chtějí bojovat za svobodu Lükasëli.
79.18
Pak někteří vybraní Vasë a Alnë, kteří tak sami svolili, odnesli ty prsteny mezi statečné z Lükasëli; každý kmen obdržel jeden z Läwiyënka'pelüstarë, jako boží dar.
79.19
Mezi nimi byl i Tur, Pán mistrů dobrodruhů, Altandi, Pán křídel, Pelka'fistandon, Paní zodpovědnosti, Yalnawuntaë, Paní naděje, Peruntan, Pán rychlosti a obratnosti a též sám milující Lükasan Elintran, Pán osudu Zvěroměnců.
79.20
Tehdy započal Lükasëliya'olkonirdë, Odboj Zvěroměnecký.
79.21
Lükasëli byli zaštítěni přízní bohů a jejich prsteny naděje je posilovaly v rozhodnutích, že boj není marný, a že též jejich je místo na zemi, a nikoliv pouze dračí.
79.22
Byli však zpočátku příliš slabí a jejich zbraně často nestačily na mocné pancíře draků a též často byli postiženi mocným chrlením, nesmírným žárem, vše prostupujícím chladem nebo žíravostmi všelikými. Ani velkým kouzlům dračím nemohli odolávat.
79.23
Odboj ten trval mnoho roků a mnoho krve bylo prolito, než se podařilo velké družině bojovníků přepadnout samotného Tasinatora a rozsekat jeho tělo na kusy, které byly spáleny na popel.
79.24
Ten čin ale rozhněval draky tak, že od té doby již jen krutě a bez přestání slídili a hubili Zvěroměnce, bez ustání, ve dne i v noci, srdce plná pomsty.
79.25
Hněv veliký byl na obou stranách a hněv vždy plodí neštěstí.
79.26
Řady Lükasëli řídly a i ti, kdo chtěli žít život míru, prostoty a moudrosti, byli zasaženi.
79.27
Tehdy však odboj nalezl poslední naději – jedinou společnou bitvu, jež rozhodne vše.
79.28
S pomocí ptáků, Lepostiriyon, i některých z Alnarti'melëra se všichni zbylí Lepostiriyon přepravili na Anmiyoyn'liwaro, Květozem, jež v těch časech byla krásná, plodná a velmi vhodná pro život v míru.
79.29
Velká bitva se blížila.
